Život a dílo Franze Kafky

Medailonky

Vytvořeno 16. 5. 2009 2:00

Autor: Marta Šimečková

Tento německý spisovatel se narodil 3. července 1883 v Praze. Byl nejstarším synem židovského obchodníka, proto žil na hranici ghetta. Na přání svého otce vystudoval v Praze práva na německé univerzitě, kde promoval v roce 1906. Za studií se spřátelil s Maxem Brodem, Franzem Werfelem a dalšími židovskými intelektuály. Byl zaměstnán v Dělnické úrazové pojišťovně. Tehdy začal jeho „hrozný podvojný život“ (z deníkového záznamu z roku 1911) – vedle úředních spisů vznikaly povídky a románové pokusy po večerech a nocích, kde se objevují se náměty z jeho zaměstnání.

Patřil tehdy do okruhu pražských německých spisovatelů, ale stýkal se i s představiteli české kultury, přičemž hovořil česky. Přesto po konci Rakouska-Uherska zažíval krizi – jako Němec musel neustále myslet na to, že je ve svém domově cizincem. Mileně Jesenské v dopise napsal: „Ty máš svou vlast.“ Kvůli tuberkulóze často pobýval v sanatoriích a odešel předčasně do penze. Zemřel v Kierlingu 3. června 1924.

Jeho dílo, za života téměř neznámé, ho proslavilo až po smrti. V závěti žádal, aby byla zničena veškerá neuveřejněná díla (tj. vše kromě několika povídek), ale jeho přítel Max Brod dílo vydal. Většina mladých próz se bohužel Kafkovi podařila spálit. Napsal velké množství povídek, kratších textů a aforismů, pokusil se i o rozměrnější práce. Většina se nám zachovala pouze v podobě torza, náčrtů, fragmentů a variant. Romány jsou nedokončené. Kafkovy knihy odrážejí rozpory doby, hlavně však zrcadlí jeho osobní duševní rozpolcenost, reflektují na hradbu sociální, národnostní i rasové odlišnosti, kterou trpěl, ale kterou nedovedl řešit. Pocit nesounáležitosti, vyřazenosti a izolovanosti jsou základními motivy jeho života i tvorby.
Kafkův jazyk je velice určitý – používá jednoduché věty i složitá souvětí, která jsou  propracována do nejmenšího detailu. Časté jsou dlouhé, několikastránkové odstavce.
Ovlivněn svou rodinou (napjatý vztah s otcem) a nevydařenými zasnoubeními (s Felice Bauerovou, Julií Vohryzkovou), trpěl pocity vnitřního sváru, touhy po něčem, čeho není schopen dosáhnout.

Jeho dílo předkládá čtenáři obraz epochy konce, rozpadu a ztroskotání, zachycuje krizi společnosti, která znamená současně i krizi jedince a umění. Je zoufalým výkřikem člověka nenacházejícího nikde oporu. Stávající život byl pro Kafku nesnesitelný, jiný způsob života nedosažitelný. V díle se projevuje odcizení člověka, které je pojato nadčasově a mimo určitý prostor, takže je lze aplikovat na nejrůznější společenské systémy.
Kafka vydal pouze několik povídek (Rozjímání, Ortel,  Venkovský lékař, V kárném táboře a Umělec v hladovění). Z těchto kratších próz je nejznámější Popis jednoho zápasu (1904) a Proměna (1912).
Z románu Nezvěstný (známý i pod názvem Amerika, 1927) vydal jen první kapitolu nazvanou Topič.
Román Proces (1914-15) předjímá události pozdějšího fašistického a komunistického teroru; hrdina, Josef K., je souzen za zločin, který nespáchal, přijímá však svou metafyzickou vinu.
V románu Zámek (1922) zachycuje Kafka pokus vyděděnce začlenit se do společnosti; tato cesta vede pouze přes zámek, ale zámeckou byrokracii nelze překonat. Významný dokument Kafkova života i jeho doby představují dopisy (Mileně, Felicii, Ottle a rodině) a deníky.












Zdroj obrázků: Wikipedia.org