Aktuality
Prozaická Magnesia Litera
- Aktuality
- Vytvořeno 1. 4. 2012 10:04
- Autor: Jiří Lojín
Nebude to trvat dlouho a odborné poroty v devíti kategoriích budou rozhodovat, které knihy si zaslouží cenu Magnesia Litera. Ani tento rok to nebude jednoduché, každé dílo má svou vlastní duši a snaha poměřovat je navzájem se mnohdy může zdát zbytečná.
Jediné, co je doposud známo, jsou nominace. Do každé kategorie byly nominovány tři tituly, jen próza tvoří výjimku – obsahuje rovných šest knih.
Většina kritiků se shoduje na tom, že rok 2011 nepřinesl české literatuře nic převratného. Vyšlo sice několik knih, které za pozornost stojí, ale většině renomovaných autorů se nepodařilo svá předchozí díla překonat. Kromě nominovaných stojí za zmínku román Kobold Radky Denemarkové nebo Marta v roce vetřelce Petry Soukupové. Radka Denemarková nepřekonala vysokou laťku, kterou si sama nastavila svým předchozím skvělým a znepokojivým románem Peníze od Hitlera, Petře Soukupové bylo vytýkáno, že se opět vrací k svému tématu rodinných vztahů a problémů teenagerů. I očekávaná nová kniha Miloše Urbana Boletus Arcanus zklamala svou plytkou akčností.
Zdá se, že prozaická část cen Magnesia Litera bude ve znamení kratších literárních útvarů. Mezi nominovanými je pouze jeden román, následují dvě novely a ostatní tři knihy jsou sbírky povídek. Tématicky jsou knihy velmi různorodé – od fantaskního světa Michala Ajvaze, přes ohlédnutí do minulosti Jiřího Stránského a Josefa Moníka až po současnost, ve které se pohybují Sylva Fischerová a Marek Šindelka.
Marek Šindelka je nejmladším letošním nominovaným autorem. Přestože literární kvality nejsou přímo úměrné věku, je na jeho knize poznat určitá nejistota, která se projevuje v nesourodosti jednotlivých povídek v nominované sbírce Zůstaňte s námi. I když jsou některé výborné, Šindelka vládne originálním poetickým jazykem a elegancí v popisech relativně fádních situací, jiné povídky vyznívají nepoměrně slaběji. Ale už sama skutečnost, že se kniha ocitla v šestici nominovaných, je pro mladého autora veliký úspěch a Marek Šindelka se jeví jako spisovatel, který má potenciál čtenáře příjemně překvapit svými dalšími díly.
Sylva Fischerová výběrovou komisi oslovila knihou Pasáž. Jedná se také o sbírku povídek, ovšem odlišně laděnou. Jejich tématem jsou hluboké otázky zahrnující podstatu lidské existence, postoj k hříchu i pojmy, prostřednictvím kterých chápeme svět. Fischerová své otázky nepokládá přímo, někdy jen čtenáře provokuje k tomu, aby si je položil sám. Povídky tvořící Pasáž jsou vyzrálé, tvoří kompaktní celek a jsou čtenářsky náročné.
Trojici povídkových knih nominovaných na Magnesii Literu uzavírá Kruhová leč Jiřího Kratochvila. Z autorů – povídkářů je nejzkušenější a sbírka tomu odpovídá. Kratochvilovy povídky jsou psány s lehkostí a elegancí, narozdíl od předchozích dvou knih jsou založeny spíše na překvapivé (pro toho, kdo práci Jiřího Kratochvila zná, spíše nepřekvapivé) pointě. Kruhová leč má pouze jediné mínus – jsou to další, sice skvělé, ale nikterak převratné Kratochvilovy povídky.
Jan Stránský má ve hře svou novelu Tóny. Vrací se v ní do minulosti a otevírá znovu své téma poválečné historie Československa. Je to pro něj i příležitost vyznat se k lásce k manželce a rodině. Tóny jsou hluboce intimní text, který odráží i to, co dokázala v některých případech na lidech napáchat komunistická diktatura.
Tématicky podobný je i román Schweik it easy Josefa Moníka, pohled na poválečnou společnost s výrazně autobiografickými rysy. Moníkův pohled se převážně soustřeďuje na pražskou bohému. Nadějnější motiv falšování minulosti velmi záhy opouští. Otázkou zůstává, kolik čtenářů v současné době oslovuje popis alkoholických, drogových a sexuálně nevázaných večírků, byť s nádechem intelektuálských diskusí.
Poněkud odlišná kniha vzešla z pera Michala Ajvaze. V Lucemburské zahradě se Ajvaz odchýlil od svých typických postupů, zaměnil ich formu za er formu, děj novely je přímočařejší s menším počtem odboček a objevují se ní prvky emotivnějších popisů vztahů hlavních postav. Jako vždy se ovšem Ajvazova novela vymyká z kontextu současné prózy.
Každá z nominovaných knih má své nesporné kvality, ale žádná není taková, že by čtenáře ohromila. Jedná se většinou o dobře odvedenou práci renomovaného spisovatele nebo o nadějnou knihu mladého autora. Kvalitativně lehce vyčnívající jsou práce zkušenějších autorů, Jiřího Stránského, Jiřího Kratochvila a Michala Ajvaze. Doufejme však, že v letošním roce se objeví výraznější dílo, které by jednoznačně zaujalo čtenáře i porotu.