Pražský Luxor přivítal brilantního autora dánské krimi

• 

Aktuality

Vytvořeno 28. 5. 2012 2:00

Autor: Lenka Krausová

Dne 18. května 2012 přivítalo knihkupectví Luxor vzácného hosta ze severu Evropy, dánského spisovatele Jussi Adler-Olsena, který se po světě proslavil hlavně díky knižní sérii o oddělení Q. Když ke mně přišla informace, že se do České republiky chystá tato významná osobnost současné literatury, začala jsem počítat dny do pátečního podvečera, neboť patří k mým velice oblíbeným autorům.

Akce začala úderem 16 hodiny. Kromě nejdůležitější osoby, tedy Jussi Adler-Olsena, se představila Kristina Václavů, překladatelka autorových knih do češtiny. Ze všeho nejdříve bylo uvedeno spisovatelovo dílo od samého začátku. Největší část byla ale samozřejmě věnována výše zmíněné sérii. Ti, kdo si našli do Luxoru cestu – a že autor nemá příznivců málo –, se mimo již známé skutečnosti dozvěděli i mnoho nového. Například že ačkoliv jsou tituly označovány za krimi romány, sám autor je označuje za thriller (k čemuž se přikláním i já). Na pultech českých knihkupců můžeme objevit Ženu v kleci, první díl série, a nedávno vydaný svazek druhý Zabijáci. Následující část by dle překladatelky měl v ideálním případě vyjít před letošními Vánocemi. Na domovské půdě autor připravuje dokonce už pátou knihu série. Jako důležité sdělení jsem vnímala fakt, kolik knih o oddělení Q Jussi Adler-Olsen plánuje vydat. V knihovně si udělejte místo na deset až dvanáct titulů.

Hodně jsem byla zvědavá na autorův přístup ke čtenářům a jeho celkovému vystupování a mohu říci, že na mě udělal obrovský dojem. Adler-Olsen považuje čtenáře za jeden z nejdůležitějších prvků své tvorby. Při psaní si představuje, jak čtenář příběh prožívá a dbá na to, aby udržel jeho pozornost a zájem od začátku do konce děje. Nesmí chybět správná dávka humoru, aby kniha nebyla mdlá. Spolu s Adler-Olsenovým uměním psát se jedná o kombinaci zaručující dech beroucí počtenou u každého dílu.

Po důkladném zodpovězení všech dotazů přišla na řadu autogramiáda. Na podpis dánského spisovatele se vinula poměrně dlouhá šňůra, téměř každý v ruce minimálně dvě knihy, ať už oba dva díly nebo oba stejné. Je mi jedno, že mi u prvního podpisu popletl jméno. Skutečnost, že mám oba tituly podepsané, že jsem viděla svého oblíbence na živo, poznala, jak je optimistický a šarmantní a mám s ním fotku, mě naplňuje natolik, že ostatní jsou titěrnosti.