
Spisovatel detektivek Ludva Láce, postava knihy Eduarda Fikera Paklíč, má, jak hrdě připomíná, na svém kontě tři sta knih. Eduard Fiker za svým hrdinou příliš nezaostal, jeho dílo je úctyhodné, navíc dokázal i v rámci detektivního žánru zaujmout nejrůznější skupiny čtenářů.
Dokázal psát detektivky vážného ražení, dobrodružné knihy pro děti, ale i groteskně laděné romány s kriminální zápletkou. Do té poslední skupiny patří kniha Paklíč, kterou vydalo jako audioknihu nakladatelství Tebenas. Po Sérii C-L jde o druhé zpracování Fikerova textu v tomto vydavatelství a je dobře, že si dnešní posluchači audioknih mohou připomenout originální autorův styl, který se naprosto vymyká současným detektivkám.
Hlavním hrdinou knihy Paklíč je, jak už jsem v úvodu zmínil, spisovatel Ludva Láce. Autor s velkým nadhledem stvořil karikaturu sama sebe. Samozřejmě musel zapomenout na to, jak kvalitním a všestranným autorem je on sám a že romány, podobné těm šestákovým, píše s nadhledem a s láskou k béčkovému žánru, typickou pro inteligentní lidi. V některých aspektech se podobá jeho humor tomu, který známe od Jaroslava Žáka, a možná není náhoda, že v jeho i Žákově knize se objevuje postava s přezdívkou Kofila. Vypovídá to o prostředí a reáliích, které oba autoři sdíleli. Fiker vychází z čapkovského pojetí kriminality, kdy každý zločinec disponuje svým rejstříkem a ví, kdy hra skončila. Podvodníci nesáhnou k násilí, znají své meze a mají svou hrdost. Stejně jako v Markových Hříšných lidech je boj mezi nimi a detektivy osobní, modus operandi jednoznačně ukazuje na každého z nich.
Jedním z typických znaků Fikerovy tvorby je krásná a bohatá čeština, doslova mazlení se s jazykem. Volba slov, evokujících charakter postav, umožňuje čtenáři představit si je i bez toho, že by je autor detailně popisoval. Se starosvětskou galantností přistupuje k ženským postavám, v jeho pojetí jsou zdánlivě křehké, vyžadující mužskou ochranu, ale vzápětí udělají něco, čím své mužské protějšky předčí.
Detektivní zápletka Paklíče je velmi komplikovaná a místy nepravděpodobná, to ovšem jen zdůrazňuje groteskní ladění textu. Místo neprůstřelného hrdiny, vyskytujícího se v brakové literatuře, použil autor jako hlavní postavu důvěřivého a naivního pisálka, který si někdy není schopen uvědomit, že svět není stejný jako jeho knihy. Ludva Láce se stal postavou tak slibnou, že ho autor obsadil i do dalších knih, a jeho manželka Lola mu v nich vždy vydatně sekunduje. Ve filmu si spisovatele Láce v roce 1944 zahrál Oldřich Nový, který měl výrazný komediální talent, jeho manželku mladá Jiřina Steimarová. Skvěle se role Ludvy Láce později zhostil i Lubomír Lipský, ten dokázal vyjádřit naivitu spisovatele snad ještě dokonaleji.
Audioknihu načetl Václav Knop, který není v této oblasti žádným nováčkem. Zasloužit si výrazně kladné hodnocení za interpretaci literárního díla, není samo sebou, zvláště na českém trhu, který disponuje velkým množstvím velmi kvalitních audioknih. Václav Knop však dokáže načíst text tak, aby vyvážil rozlišení jednotlivých postav a zároveň se nedostal do polohy, kdy by jeho projev působil rušivě. Pojetí Ludvy Láce se blíží spíše ztvárnění postavy Lubomírem Lipským. Václav Knop dokázal vystihnout grácii, obsaženou v textu a skrytou za zdánlivým nánosem braku.
Oživit výjimečná díla minulosti patří mezi zvlášť záslužné činy. Na Eduarda Fikera by se zapomenout nemělo, zejména proto, že je potřeba neustále porovnávat současnou a minulou literaturu, abychom se neukolébali pocitem, že její úroveň jde stále dopředu. Chrlení audioknih s populárními severskými detektivkami tomu rozhodně nepomůže.