
Peter May patří mezi velmi pracovité autory, výčet jeho knih je úctyhodný. Několik kriminálních sérií s různými hlavními hrdiny v různých prostředích zajistilo dostatečně pestrou nabídku, která by čtenáře neměla přestat bavit. Série Akta Enzo je založena na principu pátrání po pachatelích nevyřešených vražd.
Černé světlo je třetí díl této řady a předchozí úspěchy mají na zápletku podstatný vliv. Enzo se zpočátku stává obětí intrik, které rozehrál neviditelný protivník, což mu však usnadní rozhodování, do kterého nevyřešeného případu se zakousnout.
Autor tentokrát rozvíjí dvě paralelní linie – vraha a jeho životní cesty a Enzovo vyšetřování, které má ofenzivní i defenzivní charakter. Takový postup není pro Petera Maye zcela typický, většinou k rozuzlení dochází až na konci textu, teprve pak čtenář poznává, kdo se za zločinem skrývá. Snad neprozradím pointu, když se zmíním, že tak jednoduché to nakonec v Černém světle není.
Ve vedlejším plánu řeší autor soukromé Enzovy trable, jeho komplikovaný vztah k oběma dcerám a dalším ženám. May svého hrdinu představuje jako přitažlivého charizmatického muže, aby si však nezadal – vždyť snaha některých autorů identifikovat se se svými dokonale mužnými hrdiny je úsměvná –, přisoudil mu nějakou drobnou nedokonalost. Lze však říct, že Enzo je nejdokonalejší a nejméně reálný ze všech Mayových hlavních postav.
Přes tuto trochu kýčovitou charakteristiku je tento díl Enzových příběhů o poznání umírněnější. Peter May patří mezi autory, kteří se nerozpakují použít šokující podrobnosti proto, aby čtenáře zaujali. Jde o současný trend, jímž vyniká severská krimi, ale nejen ta. Ovšem křečovitá snaha o morbidní líčení odpudivých detailů, kterou se současný kriminální román vyznačuje, je poněkud komická, zejména tím, jak se jeden autor snaží překonat druhého. Po určitém množství zkonzumovaných knih tohoto ražení čtenář stejně otupí a zmasakrovaná mrtvá těla v různém stupni rozkladu nepůsobí, jen nudí. Proto si čtenář rychle všimne, že Černé světlo stojí na odlišném základu. Autor se soustředí na atmosféru strachu bez přímého fyzického násilí, i když na konci – k autorově škodě – přece jen sklouzne do starých kolejí.
Čtenář, který se už bez pořádné akce neobejde, může shledat román trochu slabý, jako kdyby autor trpěl syndromem vyhoření, avšak já to považuji za snahu o odklon od klišé, jímž současný západní kriminální román trpí.
Vydavatelství OneHotBook opět odvedlo skvělou práci, jíž není co vytknout. David Matásek pod režijním vedením Michala Bureše načetl knihu profesionálně, jak se dá od herce jeho formátu očekávat. Hudební předěly jsou přiměřené a neruší svou délkou ani hlasitostí. O dobré audioknize by nemělo být co psát. Provedení by nemělo mít vliv na vyznění knihy. Interpret by měl zůstat v pozadí. V případě Černého světla to tak je a to je dobré.