
Atentát na Reinharda Heydricha patří k té části české historie, která není v očích veřejnosti zcela jednoznačná. I když ani minulý režim nezamlčoval osud Lidic a Ležáků, samotný atentát – účel i provedení – byl bagatelizován. Není divu, že pochybnosti v našem podvědomí zůstaly. Je zajímavé konfrontovat je s knihou Jitky Neradové Doskočiště protektorát.
Klást na misky vah Heydrichovu smrt a životy lidí, popravených mstícími se Němci, naprosto nemá smysl. Přesto jsme svědky úvah dávajících rovnítko mezi atentátem a vyhlazením obcí, které vyúsťují do názoru, že se neměl provádět. S informacemi, které nejsou deformovány komunistickou ideologií, je sice situace lepší, ale s medializací fakt okolo atentátu došlo k jinému zkreslení – zůstává dojem, že český odboj a činnost anglických parašutistů se omezovala pouze na tento čin.
Česká spisovatelka a historička Jitka Neradová se rozhodla tento nesprávný dojem alespoň v rámci svých sil napravit a vznikla tak audiokniha Doskočiště protektorát. Jedna věc je samozřejmě sesbírat fakta, zpracovat je a vytvořit text. Druhou, neméně důležitou je dostat vše mezi lidi, čtenáře či posluchače. Nakladatelství Tebenas zvolilo tentokrát cestu startupu, což je cesta jak najít alespoň část potřebných financí, ale i začít alespoň skromnou reklamní kampaň. Díky příznivcům nakladatelství i milovníkům historie audiokniha nakonec vznikla.
Jitka Neradová vykreslila podstatnou část dějin působení českých parašutistů podporovaných Anglií a posluchač, který zná tuto éru pouze okrajově, bude určitě překvapený, kolik skupin bylo do protektorátu vysláno. A právě podle skupin je text koncipován. Autorka určitě stála před rozhodnutím, jakou formální podobu knize dá. Každá z možností má své výhody i úskalí, nakonec u ní zvítězila forma medailónků jednotlivých parašutistů, řazených podle skupin, do nichž byli zařazeni. Nešlo o skupiny velké, často byly i jednočlenné.
Důsledkem toho systému je, že se mnoho informací opakuje, což však můžeme – zejména u audioknihy, považována za klad, při poslechu se nesnadno vrací v textu. Problémem medailónků je to, že se soustředí především na samotné parašutisty, než na jejich činnost. Vzniká tak dojem, že poté, co přistáli – většinou vlivem chybné navigace na jiném místě, než se plánovalo –, se začali skrývat, snažili se kontaktovat členy českého odboje, načež byli gestapem vypátráni a lidé, se kterými se spojili, byli zabiti či posláni do koncentračních táborů. Jen občas najdeme informaci o jejich skutečné odbojové činnosti. Problémem je přiměřený prostor knihy, protože jmen, která chce autorka zmínit, je opravdu hodně. Na jednom místě dokonce zmiňuje, že byl Londýn kritizován za velký počet shozených vojáků, protože takové množství komplikovalo domácímu odboji situaci.
Pro audioknihu jsou nejdůležitější fakta, tomu je podřízen obsah i forma. Strohý popis událostí, svázaných s životem protagonistů, odhaluje, jak si byli parašutisté v některých ohledech podobní. Nejde o náhodu, u vojáků se předpokládá sportovní talent, jejich charisma, zajišťující úspěch u žen, bylo asi jedním z kritérií výběru do výsadku.
Doskočiště protektorát rovněž boří mýtus o tom, že jediným zrádcem byl Karel Čurda. Jmenuje další parašutisty, kteří zradili, ale autorka se snaží k těmto lidem přistupovat nezaujatě, proto je nelíčí jako narušené od samého počátku, jak se o to snaží tendenční filmy, a uvádí i okolnosti, které přispěly k jejich rozhodnutí.
Velmi důležitým prvkem audioknihy je příloha. V ní si může posluchač připomenout skupiny, o nichž je řeč, a jejich členy. Pro lepší představu obsahuje i fotografie parašutistů, posluchač má tak možnost přiřadit si k jednotlivým osudům i tváře.
Doskočiště protektorát si neklade za cíl detailně mapovat historii činnosti českých parašutistů v anglické armádě, ale dává konkrétní představu o situaci, která v této oblasti panovala. Soustředí se více na osudy konkrétních lidí, než na jejich úkoly. Nezabývá se příliš atentátem, o něm bylo už napsáno hodně, spíš jeho důsledky.
Audioknihu načetli Simona Postlerová a Martin Zahálka, což zaručuje vysokou kvalitu interpretace textu. Protože autorka občas vstupuje do textu osobní poznámkou, musí Martin Zahálka použít ženského rodu, což se ovšem dá přehlédnout. Doskočiště protektorát je zajímavá a svým způsobem i působivá audiokniha, s níž by se měla seznámit široká obec čtenářů.