Jedna z nejznámějších a nejuznávanějších autorek nizozemské literatury Hella S. Haasse oslavila v loňském roce své devadesátiny. Do podvědomí českých čtenářů se zapsala svým románem Páni čajových plantáží, který byl vydán nakladatelstvím Brána v roce 2003. Mně se toto léto dostal do ruky jiný z jejích četných románů, a to Skrytý pramen (De Verborgen Bron).
Bohužel je škoda, že tento ani další romány Helly S. Haasse nebyly zatím přeloženy do češtiny a v nejbližší době se podle všech dostupných zpráv nic nechystá. Proto doufám, že několika dalšími řádky vzbudím dostatečný zájem o její tvorbu a snad i o případné další překlady.
Skrytý pramen upoutá každého čtenáře, který se rád pohrouží do psychologicky dobře prokresleného příběhu. Hella S. Haasse dokáže mistrovským sobě vlastním způsobem spojit popis krajiny a událostí s analýzou vnitřních prožitků hlavních hrdinů. Čtenář má příležitost nechat se unést jemností autorčina stylu, bohatostí jejího slovníku a prožít krátkou, ale intenzivní chvíli s touto útlou knížkou při hledání odpovědi na otázku každého z nás: Co hluboko v nás hledáme a chceme?

Kniha je sestavena z popisů vnitřních stavů hlavního hrdiny Jurgena Siebelinga a z jeho dopisů adresovaných jeho ženě Rině. Jurgen přijíždí na panství Breskel opuštěného po dlouhou dobu, který vlastní Rina po svých prarodičích z matčiny strany, aby jej připravil k prodeji. Jurgen je natolik okouzlen a přitahován tajemnou atmosférou tohoto místa, že se pustí do hledání po minulosti své ženy a její rodiny, protože o ní v postatě vůbec nic neví. Čím víc se Jurgen dozvídá o rodině své ženy, tím více si uvědomuje, jak jsou si s Rinou cizí a jak málo se znají.
„Personne n’est aussi éloigné de moi que toi justement.“ [1] A další Jurgenova mnohem přímější výpověď: „Je ne sais rien de toi, Rina. (...) Tu es pour moi une étrangère.“ [2]
Ve městě se setkává s lékařem Meindertsem, kterého spojovala pevná pouta přátelství a lásky s Rininou matkou Elinou. Společně otvírají jedny dveře po druhých a odhalují skryté rodinné příběhy a tajemství. Jurgen se dozvídá mnoho dalšího o Rinině dětství, dospívání a výchově, ale hlavně se seznamuje s její matkou Elinou, ženou s romantickou duší plnou vášně a touhy po svobodě, s kterou navazuje jakýsi vztah i přes nepřekročitelnou hranici její záhadné sebevraždy.
Na konci románu Jurgen konečně dospěje k odhalení svého vnitřního světa a svých pocitů, kterým se často vyhýbal, a také k pochopení Rininy zdánlivé rezervovanosti, zdrženlivosti a chladu, které pramení z její výchovy vedené ze dvou protichůdných stran prarodičů po zmizení její matky a smrti jejího otce. Zejména pak prarodiči z otcovy strany, jejichž hlavním zájmem bylo vyhladit pokud možno všechny vzpomínky na Elinu z její hlavy.
„Chez Rina tous les sentiments, toutes les tendances se sont tournées vers l’intérieur parce qu’il n’y avait pas d’issue. Son mutisme a dû souvent être l’expression de son impuissance, sa maîtrise un signe de faiblesse. Moi qui, à ses côtés, souffrais de ma propre insatisfaction, je ne pouvais le comprendre. Peut-être l’ai-je souvent accusée de se révolter intérieurement contre moi lorsque, prisonnière derrière ce mur d’incapacité à s’exprimer, elle désirait en fait se donner corps et âme.“ [3]
V poslední kapitole se setkáváme s Jurgenem a Rinou o rok později. Čekají společně dítě a zdánlivě překonali období krize a neporozumění. V Jurgenovi přesto zůstává pocit a touha, kterou vyvolala Elina, touha po svobodě, touha vyslyšet svůj skrytý pramen.
Poznámkový aparát:[1] HAASSE, Hella S. La source cachée. Arles: ACTES SUD, 1950, s. 12. „Nikdo mi není tak vzdálen jako právě ty.“
[2] Tamtéž, s. 65. „Rino, nevím o tobě nic. (…) Jsi pro mě cizinkou.“
[3] Tamtéž, s. 129. „V Rině se každý pocit, každá náklonnost obrátila směrem dovnitř, protože nebylo žádné jiné východisko. Její mlčení bylo často vyjádřením její bezmocnosti, její ovládání bylo znakem její slabosti. Já, který jsem vedle ní trpěl svojí vlastní neschopností, jsem ji nedokázal pochopit. Možná jsem ji často obviňoval, že se proti mně uvnitř vzbouřila. Ona však byla vězněm za touto zdí nemoci se vyjádřit, i když si ve skutečnosti přála oddat se tělem i duší.“
Zdroj obrázků: http://www.hellahaasse.nl