Nakladatelství Epocha vydává 25. svazek edice Fantastická Epocha

• 

Knižní novinky

Vytvořeno 4. 9. 2013 3:00

Autor: Redakce

Kontinent Tamriel je ohrožován pekelným létajícím městem… podaří se ho skupince hrdinů zachránit? Příběh na motivy kultovní PC hry The Elder Scrolls od mistra klasické fantasy Grega Keyese.

 

První díl The Elder Scrolls vyšel v roce 1994 a od té doby si tato epická fantasy hra získala srdce obrovského množství hráčů po celém světě. Zásluhou známého spisovatele Grega Keyse a nakladatelství Epocha nyní kontinent Tamriel a jeho obyvatelé ožívají i u nás, na stránkách stejnojmenného románu, rozděleného do dvou svazků. Není však určený jen hráčům, pro které bude návratem do milovaného prostředí, ale obecně všem milovníkům kvalitní dobrodružné fantasy, v níž nechybí akce, propracovaný svět ani živoucí hrdinové.

V knižní edici Fantastická Epocha (www.epocha.cz) vychází pod názvem Pekelné město první část dvousvazkového románu na motivy populární hry The Elder Scrolls.
Tamriel je čtyři desetiletí po Oblivionské krizi znovu ohrožován všepohlcujícím dávným zlem. To představuje Umbriel, létající město, v jehož stínu se dějí hrůzné věci: lidé umírají, aby posléze znovu ožili.

A je to právě stín Umbrielu, kde velké dobrodružství začíná – setkává se zde totiž skupina zvláštních hrdinů. Bájný princ ukrývající tajemství. Špeh na stopě obrovského spiknutí. Mág sžíraný touhou po pomstě. A Annaig, mladá dívka, v jejíchž rukou může ležet osud celého Tamrielu…

Ukázka z knihy:
The Elder Scrolls I: Pekelné město
„To není kuchyně,“ zašeptala Glimovi Annaїg. „To je…“
Nedokázala to však slovy popsat.
Podle prvního dojmu by řekla, že jde o výheň nebo pec, protože ve středu rozlehlé místnosti byla do skály vyhloubená spousta velkých, čtvercových jam vyložených doběla rozžhavenými kameny. Nad nimi visel na řetězech nespočet kovových rožňů, klecí a košů. Většinu tepla a kouře potom odsávaly do vyšších pater Umbrielu trubky zčernalé od sazí. Ze stěn nalevo i napravo čněly rudé chřtány pecí, které ale připomínaly spíše své sestry v kovárnách. Mezi nimi se proplétaly bytosti cizích i povědomých ras. Pobíhaly mezi dlouhými policemi a obřími kredenci, v rukách svíraly nože, sekáčky na maso, hrnce, pánve, pilky a stovky dalších neidentifikovatelných kuchyňských nástrojů.
Přestože vůně měly nezpochybnitelně příjemnější aroma než ty z Hnoje, byly minimálně stejně různorodé a ještě mnohem neznámější.
Což platilo i pro všechny kuchaře. Spousta z nich připomínala rasy – ve velké většině elfy – které Annaїg znala, ale byla tam i spousta takových, pro něž stejně jako pro místnost neměla pojmenování. K vidění tu byly tlusté postavy s cihlově červenou kůží, krutým výrazem a malými růžky na hlavě; vedle nich pracovaly mrtvolně bledé bytosti s modrými vlasy; přízračné, pruhované stvůry podobné myším a neskutečně početné hordy tvorů podobných opicím, jež v obličeji připomínali gobliny. Posledně jmenovaní shazovali plechovky a lahvičky z kredenců a polic vytesaných v kameni, které se tyčily až do výšky šedesáti stop. A to přestože byl strop jinde tak nízký, že se do místnosti ta nejvyšší stvoření jen stěží vešla.
Ale Qijne ji vedla dál, kolem smažících se kusů masa, obrovských hadovitých nestvůr bušících do mříží klecí, v nichž se pomalu pekla, kolem kotlů z nichž voněl pórek, lékořice, ale byla cítit i vařící se krev a melasa…
Zhruba po sto krocích žhnoucí jámy nahradily stoly s mnohem složitějšími kuchyňskými pomůckami, které byly vyrobené jak z železa, tak ze skla. Některé z nich sloužily k destilování – což jasně odvodila díky různým kolonám, do nichž byly napojené – jiné zřejmě pomáhaly při fermentaci nebo pasírování. Kolem stěn stály mnohem větší verze těch samých kolon, v nichž se destilovaly, odpařovaly a fermentovaly tuny surovin.
Bralo to dech a Annaїg kvůli tomu dokonce na chvíli zapomněla, v jaké situaci se nachází.