Komiksy: Sarah Andersenová – Kočky útočí

• 

Vytvořeno 7. 10. 2018 1:00

Autor: Jitka Culková

Sarah Andersenová se proslavila svými komiksy Sarah’s Scribbles. U nás její díla vydává nakladatelství CooBoo a nejnovější kniha s názvem Kočky útočí je již třetí sbírkou komiksových stripů této mladé umělkyně. Sarah je introvertka, která zachycuje každodenní problémy do černobílé kresby svých komiksů tak jednoduše a vtipně, že se s ní ztotožnilo velké množství fanoušků.

 

 

V prvním díle nazvaném Dospělost je mýtus si Sarah brala na paškál každodenní problémy jedné introvertní holky, která nerada cvičí a bojuje s mastnými vlasy. Humor mířený na vlastní život a utahování si ze svých problémů jí sedl a zalíbil se i fanouškům. Všichni proto s radostí přivítali druhou knihu s vtipným názvem Ubulená hromádka štěstí. 

 

Oproti prvotině se Sarah se sarkasmem sobě vlastním věnovala obecným životním situacím. Tedy generačním problémům mileniálů, mezi které se řadí, ale satiricky se strefovala i do věčného boje žen s make-upem a menstruací. Kouzlo komiksů spočívalo v trefnosti a pravdivosti. Sarah uměla na malé ploše zachytit konkrétní situaci a udělat si z ní legraci. 

 

Minulý čas je bohužel na místě. Třetí sbírka komiksových stripů trpí syndromem vyhoření. Nejčastější životní stereotypy a problémy už Sarah zmínila, a pokud se nechce opakovat, musí sáhnout po méně obvyklých situacích. A méně obvyklé situace znamenají menší množství čtenářů, kteří se ztotožní s daným problémem. 

 

Kočky útočí mají několik výborných vtipů, týkajících se právě koček, po kterých kniha získala svůj název. Bohužel většina vtípků už je příliš specifická a váže se úzce k osobnosti autorky. Proto je obtížné najít v některých stripech humor. Ne snad, že by čtenář nepochopil, o co Sarah Andersenové šlo, ale spíše hledá důvod, proč to Sarah přišlo vtipné. 

 

Vtipy, které fungují, jsou ty generační. Když si autorka dělá legraci z nějakého jevu, který se jí nějak týká, je to opravdu vtipné. Např. sama má pár let po ukončení školy, tudíž si pamatuje stresy ze zkoušek. Vtip o tom, jak si ve zkouškovém období vesele vykračuje kolem hroutících se studentů, je upřímný, lehce arogantní a velmi vtipný. 

 

Poměrně velkou část knihy zabírá tzv. Příručka mladého kreativního člověka. Pokud jste mladý kreativní člověk, asi v ní najdete tipy, jak se vypořádat s kritikou na internetu, jak vůbec začít tvořit a jak neztrácet naději. Pokud nejste mladý nebo kreativní, tak pro vás tato část nebude příliš zábavná. Sarah až příliš sklouzává do polohy „dřív bylo líp“, internet v mnohém práci umělců usnadňuje, ale i komplikuje a od umělce typu Sarah Andersenové, která se díky internetu stala světově známou, by člověk čekal originálnější radu než jen „nikdy to nevzdávej“.  

 

Co se naštěstí k horšímu nemění, je kresba, která je stále jednoduchá, přesto precizní. V pěti černobílých čtverečcích Sarah prakticky bez dialogů dokáže odvyprávět nespravedlivý příběh o feminismu. Hlavní postavu dívky, která podle jejích slov „není ani trochu autobiografická“, kreslí obdivuhodně kreativně. Pár tahů perem tady a pár černých teček támhle a náhle je jasné, že dívka je šťastná a pyšná sama na sebe, protože právě překonala svoji sociální fobii. 

 

Poslední sbírka komiksů Sarah’s Scirbbles Kočky útočí je zatím nejslabším česky vydaným dílem brooklynské umělkyně Sarah Andersenové. Přesto nejde o špatné komiksy, jen jsme si zvykli dostávat od Sarah vtipnější a univerzálnější příběhy zabalené v minimalistickém hávu.