
Rádi nasloucháte krásným slovům, která vás mohou zavést do zvláštního světa jménem poezie? Pak zajisté přivítáte několik básní z pera amatérské básnířky Magdalény Chorvátové, která svou tvorbu doplnila vlastními fotografiemi. Tak pojďte, již na vás čeká Šípková Růženka, stromy v tmavé mlze či tonoucí vlas, který padá do čela...
HUDBA
Barevná
Žlutostín
načerděj
srtmadce
vzrušno.
Léto
Léto voní po víru
paletě malířů
z očí koukají
medonosky
hladící Tě po tvářích.
Jitřenkaka
Jitřenkaka na západě
polyká pěnu nesoucí vlnou.
Víru ke tapuach
Ach puíta ke ríva.
Zeď
Za barevným tónem
Zdi
Hrála muzika
Táhle
Konec si hvízdal
Tak jistě.
MALÝ AKORD
Vlásek
Smutný vlásek padající
Do čela volá verše
Z minula
A tone…
Polibek
Pěna na špičce jazyka
Skla v očích
Střípku doteku.
Jak se čte
Chtěl vědět
Jak se čte hudba
A zaspal
Při poslouchání Comta.
ROMÁNOVÉ
Šípková růženka
Je třeba
ležet tiše dny tak dlouhé,
v noci vonět k růžím,
trpělivě přečkávat R.E.M.
A popřemýšlet
kdo
a kdy
a jak
a jestli vůbec přijde.
A příště
sama jako jediný trn a jediná sudička
hodinu za hodinou
proklínat
a proklínat.
Julien
juliene juliene volám do tmy
juliene ozval se jen slabý dívčí hlas
juliene juliene volám znovu do tmy ještě větší než ta první
juliene juliene nic jen ston
jako by někdo padal níž a níž
obklopen tmou ještě tmavější než tolik předchozích