Literární okénko
Normalizace lidských srdcí
- Vytvořeno 17. 1. 2010 1:00
- Autor: Petr Měrka
Všichni budeme jako z kamene a mít ledové čumáky. Tato naše povaha je teprve skutečně lidská a nám přirozená. Stačí se podívat na náš život. My se nenávidíme. Nenávidíme sami sebe, a proto i druhé. Naše duše, to je džungle, kde přežijí opravdu jen ti nejsilnější. Je to prokletí. Je to utrpení a v neposlední řadě to je ubohé.
Člověk je směšná hrudka slizkých nervů. Jsme labilní roztřesené titěrnosti. Nedokážeme se uvolnit. Jsme stále strnulí. Právě to nás naučili ve škole a vštípili výchovou poplatnou sterilnímu systému. Už dávno nevíme, co je to být svobodně svůj. Ztratili jsme individualitu a stali se poplatní stádnosti.
Pokud nemáš prachy, jdeš v davu na jatka. Přišel jsi o zaměstnání? Nevadí, můžeš to zkusit na Úřadě práce.
*
Mlíčko z Valašské Tatranky byl docela obyčejný nacista. Měl vyholenou lebku, svaly a tučné panděro. Zabil svoji holku a zahrabal ji na poli. Už ho totiž nudila. Hned potom se vydal na Snětín.
Byl líný a degenerovaný, proto ten její neformální pohřeb odflákl. Mrtvolu už o pár chvil později objevil zdejší kanibal Pruzin. Ohlodal ji na kost. Kostru jako takovou si přehodil přes rameno a odešel s ní na autobusovou zastávku. Počkal na spoj. Jako obvykle řídil Lahváč Sekera. Byl nahý a pomalovaný barvami duhy. Rozverně plácl Pruzina po pupku a křikl:
„I ty jeden choromyslný deviante, vidím, že sis skutečně pošmáknul! Kam to bude?“
Pruzin ho poprosil o trochu upřímné soustrasti a sdělil mu:
„Ta kostra patřila dívce, která byla zavražděna neobyčejně brutálním způsobem. Měl jsem hlad, a tak jsem ji snědl. Ale s tím, co zbylo, mám namířeno na policii. Chci nahlásit trestný čin.“
Lahváč Sekera se pobaveně rozesmál a někteří z cestujících začali remcat:
„Kurva, jak to, že nejedem?“
„Jsem opojený stresem a ten mě nutí spěchat!“
„Chce se mi na záchod a tady si není kde ulevit!“
Lahváčovi došla trpělivost. Uchopil brokovnici se zkrácenou hlavní, stoupl si do uličky a široce rozkročený zaječel:
„Už toho má dost, všichni si teď vystoupíte, nebo se začnu chovat jako americký středoškolák!“
*
Chtěl se zdekovat i Pruzin, ale Lahváč ho zadržel těmito slovy:
„Ty nikam nechoď, tebe hodím na tu policii. Opravdu mě zajímá, co ti řeknou na ten tvůj nález.“
Posadil se zpátky za volant. Zařadil rychlost a dupl na plyn.
*
Mlíčko už byl několik let nezaměstnaný. Čekal na zelené: VOLNO na informační tabulce, která zatím svítila červeným: OBSAZENO. Zevnitř kanceláře byl slyšet zvuk cinkajících lžiček utopených v černé kávě. Dvě úřednice v mikrosukních a s hustým ohanbím, které jim spadalo až po kolena, si nonšalantně povídaly o tom, jak si ráno vytlačily z obličeje akné a jizvy si ošetřily pudrem tak, že nejsou teď ani sebemíň postřehnutelné!
Mlíčko vykopl dveře. Byrokratky ho ignorovaly. Jedna z nich stiskla knoflík, který přivolal ochranku. Dva nabušenci v modrých uniformách chytli Mlíčka mezi sebe a násilím ho vyhodili před budovu úřadu. Mlíčko si rozbil nos. Převalil se nasupeně na záda, posadil se a do obličeje ho zasáhla podrážka kanady. Mlíčko upadl do bezvědomí.
*
Pruzin položil kostru na stůl. Vyšetřovatel Korek Boxerka se na ten humus podíval a zeptal se ho:
„Povězte mi, občane, ale upřímně, co vám leží na srdci?“
Pruzin si vyrýpl prstem z nosu šušeň. Chvíli ho žvýkal v puse, a když ho spolkl, tak pronesl:
„Jsem otřesen stavem dnešní společnosti.“ Po krátké odmlce plné trapného ticha dodal: „Ze současné civilizace se mi zvedá žaludek. Nevím, obávám se, že se asi brzy zblázním!“
Korek si zapálil Rakovinu a nabídl i Pruzinovi. Poté, co vypustil hustý oblak kouře, vyslovil:
„Tak abyste věděl. Mě tyhle vaše problémy nezajímají. Já tu jsem proto, abych měl moc a využíval ji k vlastnímu prospěchu. Tady z těch mizerných kostí si klidně udělejte amulety a škapulíře, přivydělejte si jejich pokoutním prodejem, ale jestli vám mohu něco skutečně doporučit, zajděte si k nějakému slušnému psychiatrovi.“
Pruzina jeho srdečnost a humánnost dojala k slzám. Padl před ním na kolena a z čiré vděčnosti mu políbil ruku. Korek na něj namířil odjištěnou služební zbraň a požádal ho, aby odešel.
*
Mlíčko se probral znásilněný a bez ledvin. Jak to zjistil? Nechali mu tam napsaný vzkaz, na němž ho ujistili, že během několika následujících hodin bude přímo skvostně trpět a pak skoná. Mlíčko tomu nechtěl uvěřit. Ale bohužel, byla to nesmlouvavá skutečnost.
Mlíčko byl až do posledních svých okamžiků pasivní. Jeho v urputných bolestech strádající fyzickou podstatu minuly ty dvě úřednice, které přistihl při odlehčené konverzaci a popíjení kávy.
Byl pro ně míň, než vzduch. Vlastně jako by ani nikdy neexistoval. A dost možná, že byl Mlíčko skutečně jen takový fantóm. Nikdo jeho mrtvolu neodstranil. Pochutnali si na ní psi a další havěť. Ale takový už byl Mlíčkův osud.
*
Sotva Lahváč spatřil Pruzina, jak si to šine z budovy policie i s kostrou, seskočil ze zídky zděného plotu a zeptal se ho:
„Tak co ti řekli?“
Pruzin ledabyle máchl rukou a informoval ho:
„Vlastně mě motivovali k tomu, abych se stal výstředním umělcem. Mám prý z těch kostí dělat amulety a škapulíře. A on to není opravdu vůbec špatný nápad. Budu s nimi jezdit po trzích a prodávat je za těžké prachy naivním důvěřivcům. Dost možná si časem založím církev a nebo aspoň sektu. Jsem si teď stoprocentně jistý, že mě čeká vynikající budoucnost. Ani bych se nedivil, kdyby se ze mě stala časem mediálně profláknutá celebrita.“
To už ho ale Lahváč neposlouchal. Bylo mu jasné, že mu definitivně ruplo v kuli. Vrátil se do autobusu, nastartoval a vyrazil po chodníku vpřed. Podařilo se mu najet do mateřské školky, která byla zrovna na procházce.
*
Sexbomba, slavná reportérka ze zpravodajského kanálu 666, se na místo onoho hrůzného činu dostavila do 5 minut v doprovodu kameramana. Byla nahá a vlastnila obrovská silikonová prsa. Kromě toho oplývala poeticky macatou zadnicí a přímo ukázkově dlouhýma nohama. Každý chlap před televizní obrazovkou nabyl při pohledu na ni přesvědčení, že by z fleku mohla být úžasnou pornoherečkou.
Sexbomba držela v ruce mikrofon a zcela nepříčetná do něj zaječela:
„Pohled na smrt dětí je až marnotratně vzrušující!“ Chvatně přiskočila k Lahváči Sekerovi, který si zrovna s jednou z přeživších vychovatelek domlouval rande, a položila mu tento dotaz: „Jak se cítíte jako masový vrah?“
Lahváč Sekera se usmála do kamery a konstatoval:
„Když mi za to někdo slušně zaplatí, napíšu o tom útlou brožuru.“
*
Sotva to majitel nakladatelství Použitý kondom Spermie Neplodná zaslechl, okamžitě pojal úmysl se s ním spojit. Tušil totiž v tomto tématu potenciál k bestselleru!
Pokud nemáš prachy, jdeš v davu na jatka. Přišel jsi o zaměstnání? Nevadí, můžeš to zkusit na Úřadě práce.
*
Mlíčko z Valašské Tatranky byl docela obyčejný nacista. Měl vyholenou lebku, svaly a tučné panděro. Zabil svoji holku a zahrabal ji na poli. Už ho totiž nudila. Hned potom se vydal na Snětín.
Byl líný a degenerovaný, proto ten její neformální pohřeb odflákl. Mrtvolu už o pár chvil později objevil zdejší kanibal Pruzin. Ohlodal ji na kost. Kostru jako takovou si přehodil přes rameno a odešel s ní na autobusovou zastávku. Počkal na spoj. Jako obvykle řídil Lahváč Sekera. Byl nahý a pomalovaný barvami duhy. Rozverně plácl Pruzina po pupku a křikl:
„I ty jeden choromyslný deviante, vidím, že sis skutečně pošmáknul! Kam to bude?“
Pruzin ho poprosil o trochu upřímné soustrasti a sdělil mu:
„Ta kostra patřila dívce, která byla zavražděna neobyčejně brutálním způsobem. Měl jsem hlad, a tak jsem ji snědl. Ale s tím, co zbylo, mám namířeno na policii. Chci nahlásit trestný čin.“
Lahváč Sekera se pobaveně rozesmál a někteří z cestujících začali remcat:
„Kurva, jak to, že nejedem?“
„Jsem opojený stresem a ten mě nutí spěchat!“
„Chce se mi na záchod a tady si není kde ulevit!“
Lahváčovi došla trpělivost. Uchopil brokovnici se zkrácenou hlavní, stoupl si do uličky a široce rozkročený zaječel:
„Už toho má dost, všichni si teď vystoupíte, nebo se začnu chovat jako americký středoškolák!“
*
Chtěl se zdekovat i Pruzin, ale Lahváč ho zadržel těmito slovy:
„Ty nikam nechoď, tebe hodím na tu policii. Opravdu mě zajímá, co ti řeknou na ten tvůj nález.“
Posadil se zpátky za volant. Zařadil rychlost a dupl na plyn.
*
Mlíčko už byl několik let nezaměstnaný. Čekal na zelené: VOLNO na informační tabulce, která zatím svítila červeným: OBSAZENO. Zevnitř kanceláře byl slyšet zvuk cinkajících lžiček utopených v černé kávě. Dvě úřednice v mikrosukních a s hustým ohanbím, které jim spadalo až po kolena, si nonšalantně povídaly o tom, jak si ráno vytlačily z obličeje akné a jizvy si ošetřily pudrem tak, že nejsou teď ani sebemíň postřehnutelné!
Mlíčko vykopl dveře. Byrokratky ho ignorovaly. Jedna z nich stiskla knoflík, který přivolal ochranku. Dva nabušenci v modrých uniformách chytli Mlíčka mezi sebe a násilím ho vyhodili před budovu úřadu. Mlíčko si rozbil nos. Převalil se nasupeně na záda, posadil se a do obličeje ho zasáhla podrážka kanady. Mlíčko upadl do bezvědomí.
*
Pruzin položil kostru na stůl. Vyšetřovatel Korek Boxerka se na ten humus podíval a zeptal se ho:
„Povězte mi, občane, ale upřímně, co vám leží na srdci?“
Pruzin si vyrýpl prstem z nosu šušeň. Chvíli ho žvýkal v puse, a když ho spolkl, tak pronesl:
„Jsem otřesen stavem dnešní společnosti.“ Po krátké odmlce plné trapného ticha dodal: „Ze současné civilizace se mi zvedá žaludek. Nevím, obávám se, že se asi brzy zblázním!“
Korek si zapálil Rakovinu a nabídl i Pruzinovi. Poté, co vypustil hustý oblak kouře, vyslovil:
„Tak abyste věděl. Mě tyhle vaše problémy nezajímají. Já tu jsem proto, abych měl moc a využíval ji k vlastnímu prospěchu. Tady z těch mizerných kostí si klidně udělejte amulety a škapulíře, přivydělejte si jejich pokoutním prodejem, ale jestli vám mohu něco skutečně doporučit, zajděte si k nějakému slušnému psychiatrovi.“
Pruzina jeho srdečnost a humánnost dojala k slzám. Padl před ním na kolena a z čiré vděčnosti mu políbil ruku. Korek na něj namířil odjištěnou služební zbraň a požádal ho, aby odešel.
*
Mlíčko se probral znásilněný a bez ledvin. Jak to zjistil? Nechali mu tam napsaný vzkaz, na němž ho ujistili, že během několika následujících hodin bude přímo skvostně trpět a pak skoná. Mlíčko tomu nechtěl uvěřit. Ale bohužel, byla to nesmlouvavá skutečnost.
Mlíčko byl až do posledních svých okamžiků pasivní. Jeho v urputných bolestech strádající fyzickou podstatu minuly ty dvě úřednice, které přistihl při odlehčené konverzaci a popíjení kávy.
Byl pro ně míň, než vzduch. Vlastně jako by ani nikdy neexistoval. A dost možná, že byl Mlíčko skutečně jen takový fantóm. Nikdo jeho mrtvolu neodstranil. Pochutnali si na ní psi a další havěť. Ale takový už byl Mlíčkův osud.
*
Sotva Lahváč spatřil Pruzina, jak si to šine z budovy policie i s kostrou, seskočil ze zídky zděného plotu a zeptal se ho:
„Tak co ti řekli?“
Pruzin ledabyle máchl rukou a informoval ho:
„Vlastně mě motivovali k tomu, abych se stal výstředním umělcem. Mám prý z těch kostí dělat amulety a škapulíře. A on to není opravdu vůbec špatný nápad. Budu s nimi jezdit po trzích a prodávat je za těžké prachy naivním důvěřivcům. Dost možná si časem založím církev a nebo aspoň sektu. Jsem si teď stoprocentně jistý, že mě čeká vynikající budoucnost. Ani bych se nedivil, kdyby se ze mě stala časem mediálně profláknutá celebrita.“
To už ho ale Lahváč neposlouchal. Bylo mu jasné, že mu definitivně ruplo v kuli. Vrátil se do autobusu, nastartoval a vyrazil po chodníku vpřed. Podařilo se mu najet do mateřské školky, která byla zrovna na procházce.
*
Sexbomba, slavná reportérka ze zpravodajského kanálu 666, se na místo onoho hrůzného činu dostavila do 5 minut v doprovodu kameramana. Byla nahá a vlastnila obrovská silikonová prsa. Kromě toho oplývala poeticky macatou zadnicí a přímo ukázkově dlouhýma nohama. Každý chlap před televizní obrazovkou nabyl při pohledu na ni přesvědčení, že by z fleku mohla být úžasnou pornoherečkou.
Sexbomba držela v ruce mikrofon a zcela nepříčetná do něj zaječela:
„Pohled na smrt dětí je až marnotratně vzrušující!“ Chvatně přiskočila k Lahváči Sekerovi, který si zrovna s jednou z přeživších vychovatelek domlouval rande, a položila mu tento dotaz: „Jak se cítíte jako masový vrah?“
Lahváč Sekera se usmála do kamery a konstatoval:
„Když mi za to někdo slušně zaplatí, napíšu o tom útlou brožuru.“
*
Sotva to majitel nakladatelství Použitý kondom Spermie Neplodná zaslechl, okamžitě pojal úmysl se s ním spojit. Tušil totiž v tomto tématu potenciál k bestselleru!