Znásilněná generace – Hitlerova mladá garda

• 

Recenze

Vytvořeno 2. 4. 2011 2:00

Autor: Alena Oudová

Zatímco členové Svazu mládeže zápasili v pouličních rvačkách o holou existenci, v lesích okolo bavorského hlavního města se tajně cvičily hnědé košile z SA a v ústraní luxusní vily generála Ludendorffa v Ludwigshöhe se skupina spiklenců včetně Hitlera připravovala na příští krok. Muselo k němu dojít neprodleně a události tomu chtěly, že nemělo jít o nic menšího než o pochod na Mnichov. Na síle nabírala nová krize, kterou tentokrát nezapříčinily vnitroněmecké události, ale smrtelný nepřítel z první světové války a strůjce nenáviděné Versailleské smlouvy – Francie. (Butler, Rupert: Hitlerova mladá garda: Dějiny Hitlerjugend. Praha: Columbus 1997.)

Hitler chtěl mládež krutou, chladnokrevnou, tvrdou jako ocel. A takovou ji také formoval. Německo bylo protkáno obavou a bolestí rodičů, jejichž děti se staly oběťmi nejstrašnějšího násilí, jaké kdy bylo na mladých lidech pácháno. Jaký byl osud znásilněné generace, dětí, v nichž byla od raného věku pěstována tak silná nenávist a agresivita, kterou si je těžké vůbec jen představit, natož ji cítit? Oponu poodhaluje kniha Hitlerova mladá garda. Dějiny Hitlerjugend Ruperta Butlera, která je v pořadí již třetí a poslední knihou prezentovanou nakladatelstvím Columbus v rámci balíčku Military.

Členové Hitlejugend se scházeli zpravidla v sobotu. V táborech se věnovali rozličným aktivitám počínaje sportem, konče polovojenským výcvikem. Osvojovali si střelbu, topografii, krytí při střelbě. Mnohdy proti vůli svých rodičů, proti veškerým protestům katolické církve zůstávali chlapci v těchto táborech dobrovolně i v neděli. Tou dobou pro ně již nebylo cesty zpět a již více nebyli dětmi.

Ve svém díle Mein Kampf Hitler napsal: Výchova a vzdělávání mají být v nejobecnějším smyslu přípravou na pozdější vojenskou službu. Armáda pak nebude muset jako dosud vštěpovat mladým mužům základy výcviku a nejelementárnější pravidla (…) a raději se postará, aby se z těchto fyzicky zdatných jedinců stali vojáci. Stát musí zaměřit celou vzdělávací mašinérii nikoli na to, aby do dětí napumpovala co nejvíce vědomostí, ale na to, aby produkovala stoprocentně zdravá těla. Pokud si toto čtenář přečte předtím, než se mu do rukou dostane Butlerova publikace, pozastaví se nad chladnou logikou a kalkulem tohoto vyjádření. Po přečtení knihy Hitlerova mladá garda bude mít následně pocit, že Hitler udělal maximum pro to, aby svým slovům dostál a vytvořil skutečně takovou mládež, o jaké ze stránek své knihy promlouval.

Z edice Military mě právě Hitlerova mladá garda oslovila nejvíce. Autor dokázal efektivně propojit velmi čtivý a srozumitelný styl s informacemi, které nebývají laické veřejnosti zcela známy. Opět, stejně jako u předchozích dvou publikací z Military balíčku (Složka Hitler, S Hitlerem v bunkru), musím konstatovat, že dílo není určeno pouze pro příznivce a čtenáře zainteresované do válečné éry. Běžný čtenář si prostřednictvím této publikace osvěží řadu informací, rozšíří si své obzory a současně mu díky skutečně vhodně zvolenému stylu, kterým je kniha psána, neunikne ani estetický zážitek. Právě díky velmi čtivé formě se autorovi povedlo propojit naučnou formu publikace spolu s čtenářským zážitkem, kdy atmosféra válečného období a zoufalství rodičů mladíků systémem zneužívaných ze stránek doslova sálá.

Může se stát, že z nekonečných řad,
které zde stojí, nezůstane nic.
Že hnědé kolony se rozprchnou
a zradí mě. To vše se může stát...

I kdyby odpadli všichni,
já přesto vytrvám.
Mohu se potácet, zajíkat či smát,
prapor však nesu hrdě vztyčený.
Padne jen tehdy, padnu-li já sám,
a přikryje mé tělo k zemi.

(Slova Adolfa Hitlera, zveršovaná vůdcem Hitlerjugend Baldurem von Schirachem. Butler, Rupert: Hitlerova mladá garda: Dějiny Hitlerjugend. Praha: Columbus 1997.)

Knihu Hitlerova mladá garda: Dějiny Hitlerjugend vydalo nakladatelství Columbus