Za velkým bílým žralokem

• 

Recenze

Vytvořeno 28. 4. 2011 2:00

Autor: Martin Dolejský

Kniha Čekání na bílou smrt známého českého kameramana, fotografa a „lovce“ žraloků, Steva Lovečka-Lichtaga, nás zavádí k pobřeží Jižní Afriky. Autor nás nechá nahlédnout pod vodní hladinu a seznámí nás s taktikou „lovu“ velkého bílého žraloka.

Carcharodon carcharis – žralok velký bílý. Nejobávanější tvor všech moří, o kterém koluje mnoho pověstí a legend. Po uvedení filmu Čelisti v sedmdesátých letech začalo mnoho lidí propadat panice i v místech, kde se žraloci nikdy nevyskytovali. Pověsti a legendy o několik metrů měřících monstrech se začaly šířit. Pravda je taková, že velký bílý žralok je člověku nebezpečný. Není to však takový krvelačný zabiják, jak je uvedeno v Čelistech.

Loveček-Lichtag sepsal knihu zkušeností z natáčení velkých bílých žraloků v oblasti Geyser Rocku v Indickém oceánu. Jak již bylo zmíněno, jedná se o oblast Jižní Afriky. Geyser Rock je malý skalnatý ostrůvek, na kterém žijí kolonie lachtanů a kormoránů. Lachtani se stávají vhodnou potravou pro žraloky, a tak je pro ně okolí malého skalnatého ostrůvku příhodnou lokalitou. Mají tak neustálý příjem potravy. To, že je velký bílý žralok životu nebezpečný, přiznává autor hned v úvodu. Jeho rozhodnutí bylo spontánní.

První problém byl v tom sehnat povolení potápět se v okolí Geyser Rocku bez ochranné klece. Jihoafrické úřady se ukázaly jako nepřekonatelný nepřítel, a tak se skupinka potápěčů a filmařů rozhodla potápět se bez povolení. Po nutných výpravách skupina vyráží na moře obhlédnout okolí skalnatých ostrůvků. Přivítá je několikatisícová skupina lachtanů a všudypřítomný zápach z těl mrtvých lachtanů. V jedné kapitole se autor věnuje i historii těchto míst. V minulosti se ostrůvek Geyser Rock a větší Dyers Island stal cílem pro lovecké výpravy. Tito „ubíječi“ decimovali lachtaní kolonie. Lovilo se především pro kůže. Maso se nechávalo žralokům a ptákům. Něco takového se naštěstí už neděje.

Nejzajímavější částí knihy je samotné líčení potápění a točení velkých bílých žraloků. A tito tvorové jsou potápěčům mnohdy jen na dosah ruky. Kniha, která je mimochodem doplněna velkým množstvím barevných fotografií, tak může napomoci k jistému napravení legend a mýtů, které se o žralocích šíří. Už to, že se při natáčení nikomu nic nestalo, o něčem svědčí.

„Rentgenoval jsem vodu okolo sebe, abych byl v případě náhlé návštěvy připraven se bránit. Pevně jsem svíral rukojeť boxu s kamerou. Dnes jsem při viditelnosti čtyři metry o setkání se zubatým monstrem opravdu nestál. Hlavně však proto, že jsem byl ve vodě úplně sám. V duchu jsem si vyčítal, že jsem nepočkal na Andrého, když v tom najednou chňap! Ani jsem se nestačil nadechnout, a už jsem byl strašlivou silou vtažen pod vodu. Okamžitě jsem věděl, která udeřila!“ (Steve Loveček-Lichtag: Čekání na bílou smrt. Brno: Jota, 2010, str. 96.)

Knihu Čekání na bílou smrt vydalo nakladatelství Jota