Hieroglyfy

• 

Recenze

Vytvořeno 31. 10. 2010 2:00

Autor: Andrej Lobotka

Nakladatelství Dokořán nám tento rok přineslo další publikaci z řady Průvodce pro každého. V nové sto osmdesát stránkové knížce Penelope Wilsonové s názvem Hieroglyfy (Hieroglyphs: A Very Short Introduction) na nás čeká zajímavé povídání právě o tomto staroegyptském písmu.

Autorka přednáší egyptologii na univerzitě v Durhamu a řídí vykopávky v egyptských Sajích. Osm let strávila jako asistentka kurátora v Oddělení starožitností ve Fitzwilliam Musem v Cambridgi. Na svém kontě má už jednu knihu, taktéž věnovanou hieroglyfům, s názvem Posvátné znaky: hieroglyfy ve starověkém Egyptě (Sacred Signs: Hieroglyphs in ancient Egypt).

Jestli jste se do země hieroglyfů pokoušeli proniknout už dřív a prostudovali si pár odborných publikací, pak bych vám neradil sáhnout po knížce Penelope Wilsonové, protože se z ní už zřejmě nic nového nedozvíte. Pokud jste však dosud vůbec nenahlédli do oslňujícího a na první pohled i tajemného a trochu složitého světa starověkého Egypta, nesnažili jste se pochopit myšlení a způsob života starých obyvatelů země v povodí Nilu a ani znak „ankh“ vám nic neříká, pak je kniha tou správnou volbou, které určitě nebudete litovat. Je totiž skutečně, jak už anglický název naznačuje, určena nováčkům na poli egyptologie.

Hieroglyfy nám jednoduchou formou naznačí historii písma, které vždy fascinovalo nejen cestovatele, lingvisty či dobrodruhy, ale i hledače pokladů a vědce. Vezme nás na procházku, která začala roku 3500 př. Kr. a pokračuje dodnes. Na chvíli se zastavíme u milníku egyptologie, v roce 1824, kdy Champollion publikoval Précis du systéme hiéroglyphique a tím se mu podařil kousek, o jaký se snažili lidé poslední dva tisíce let – rozluštit hieroglyfy. Hned se však vrátíme na cestu, abychom se dověděli, že ne všechno je dosud jasné a pořád ještě zůstává hodně neprobádaného i na poli egyptského písma a jazyka.

Spisovatelka nám ke konci přiblíží významné vědce a badatele a jejich nejdůležitější publikace, po kterých bychom určitě měli sáhnout, pokud jsme se opravdu rozhodli dostat se hieroglyfům pod kůži.

Ze stran knihy se však na nás nehrnou zbytečně odborné termíny ani slova, která by nás nutila každou chvíli listovat ve slovníku. Autorka se naopak snaží přiblížit světu laiků a vysvětlit nám nejen, co hieroglyfy jsou, ale také co znamenají a představují a co nám jejich rozluštění přineslo: „Archeologie nám přináší architektonický kontext, materiální doklady o náboženských a pohřebních praktikách, předměty vyráběné speciálně pro elitu a někdy také těla samotných Egypťanů. Texty nám však prozrazují jména těchto lidí, jejich povolání, myšlenky, poezii, věci, o které se zajímali, stejně jako drobnosti, jež je trápily. Získáváme tak představu o pohledu tehdejších lidí na svět. Takové soukromé myšlenky, záznamy o daních, životní drobnosti, ale i významné státní záležitosti se v archeologickém záznamu nedochovaly prakticky vůbec nebo jen omezeně.“ (Wilsonová, P. Hieroglyfy. Praha: Dokořán, 2010, str. 147.)

Jedinou věcí, která by se autorčinu úsilí dala vyčítat, je nedostatek obrázků a fotek. Při představování tak složitého světa, jakým svět hieroglyfů bezpochyby je, by se hodilo víc obrazového materiálu, který by čtenáře mnohem hlouběji vtáhl do výkladu a názorně jim ukázal, o čem se to vlastně mluví.

Knihu Hieroglyfy vydalo nakladatelství Dokořán