
Když se mi do rukou dostala kniha 2012: Konec světa, nějakou dobu jsem chodila kolem ní, dívala se na ni skrz sklo knihovny a čekala, až přijde ta pravá nálada a já se do knihy pustím. Nemám ráda senzace a boom, který se kolem prosince roku 2012 šíří, se pro mě stal do jisté míry odrazujícím faktorem. Když jsem nakonec knihu letmo prolistovala, už jsem u ní zůstala a jen stěží se odtrhla.
Očekávání předpovědí zkázy a fantastických scénářů se k mému velmi milému překvapení nenaplnila. Autor knihy 2012: Konec světa je Tibor Zelikovics. Ten dílo sestavil na základě materiálů z cyklu anglických přednášek, které v roce 1981 uspořádal v prostorách Internationales Zentrum ve Vídni pro stálé členy Spojených národů. Do knihy zahrnul nejen předpovědi světově proslulých médií, ale neopomenul zmínit ani tak významné prameny, jako biblické předpovědi a svědectví pyramid.
O čem to tedy celé je? Na počátku všeho, dalo by se říci, byl tzolkin, pověstný svatý mayský kalendář, který končí v době zimního slunovratu z 21. na 22. prosince roku 2012. Jedná se ale o skutečný konec? Nebo jen Mayové s maximální přesností dokázali upozornit na astronomickou událost, k níž dojde v onen okamžik, a to skutečnost, že se naše sluneční soustava dostane do zvláštního postavení vzhledem k Mléčné dráze. V onen den, kdy má nastat zmiňovaný „konec“, naše sluneční soustava překročí galaktický rovník a tím i ústřední bod galaktického magnetického pole. Tato konjunkce nastává velmi zřídka. K tomu, aby Slunce oběhlo kolem centra galaxie, potřebuje 220 až 240 milionů let.
Na rozdíl od informací, která šíří média nechvalně známé pověsti, která ke svým čtenářům hovoří pomocí pojmů jako katastrofa, zánik, konec, zkáza, předkládá Zelikovics několik teorií o tom, že zmiňovaný konec nemusí být koncem definitivním. Naopak hovoří o konci jedné éry v životě lidí, jedné etapy, příchodu krize, která by měla být následována „zlatým věkem“.
„Z pohledu astrologie jsme nyní určitě uprostřed převratu a přecházíme do nové éry. Období znamení Vodnáře slibuje éru nonkonformizmu a individualizmu. Bude poznamenáno takovými hodnotami, jako je tolerance, otevřenost a světoobčanství. Týmový duch období znamení Vodnáře se projeví nejen ve výzkumu a ve vědě, nový duch doby zachytí i lidstvo. Období Vodnáře vyžaduje spojení do jedné celosvětové sítě a globalizaci, vytvoří základ, z něhož bude lidstvo společně vycházet při řešení celosvětových problémů,“ píše Zelikovics ve své knize.
Kniha, ač populárně naučná, je psána formou, které porozumí každý. Pasáže, které jsou citovány z děl odborníků na metafyziku a astronomii, jsou velmi příjemným zpestřením, které dodává knize na důvěryhodnosti, stejně jako fakt, že autor nepodsouvá čtenáři žádná tvrzení ani závěry. Pouze upozorňuje na zajímavou astronomickou konstelaci, která nadejde, stejně jako na předpovědi a tvrzení médií, jako byli Michel de Notre Dame, veřejnosti známý jako Nostradamus, Jeane Dixonová nebo Edgar Cayce.
Pro čtenáře je jistě velmi zajímavé, že se kniha nezaměřuje na pouhá proroctví, ale také informuje o životě těchto médií, o předpovědích, která se naplnila, i o těch, jejichž význam nám doposud zůstává skryt. Nechybí ani zajímavé informace o svědectví, které nese Velká pyramida, i těch, která jsou ukryta v Bibli. Proto i ti, kteří se o konec roku 2012, ať už nás něco čeká či nikoli, příliš nezajímají, načerpají v knize celou řadu nových poznatků, informací a možná je kniha inspiruje k zamyšlení, tak jako inspirovala i mě, a to v mnoha různých ohledech, nejen co se roku 2012 a pomyslného konce i nového začátku zároveň týká.
Na závěr jedna platná pravda z pera samotného autora Tibora Zelikovicse: „Proroctví mohou přinášet přísná varování a mohou obsahovat podrobné popisy zničujících následků, které postihnou lidstvo, jestliže se nevzpamatuje a nezmění životní pouť. Podobné předpovědi však rovněž ukazují, že vždy existuje i naděje. Neměli bychom proto brát vážně žádné proroctví, které kategoricky předpovídá nevyhnutelný zánik světa.“
Knihu 2012: Konec světa vydalo nakladatelství Alpress