Rozptýlí kniha Psychopatologie nejasný háv o duševních poruchách

• 

Recenze

Vytvořeno 4. 2. 2013 2:00

Autor: Zuzana Tomášková

Co není a co už je duševní porucha? A které duševní poruchy jsou v populaci běžné? Miroslav Orel, lékař a vyučující na Univerzitě Palackého v Olomouci, připravil spolu s dalšími autory přehlednou publikaci Psychopatologie, která přibližuje studentům i široké veřejnosti základní témata obecné i speciální psychopatologie.

Psychopatologie pojednává o celé řadě psychických poruch. Věnuje se jak příčinám, průběhu a prognóze, tak diagnostice, třídění, léčbě a prevenci duševních poruch a stavů, neopomíjí však ani oblasti výzkumné a forenzní. Čtenáře postupně seznámí s tématy jako duševní zdraví a duševní nemoc, postavení psychiatrie a psychologie v péči o duševně nemocné, s organizací psychiatrické péče u nás, vyšetřením v psychiatrii a dalšími.

MUDr. PhDr. Miroslav Orel vystudoval medicínu a psychologii. Působí na katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého, kde vyučuje předměty Základy anatomie a fyziologie, Základy neurofyziologie, Obecná psychopatologie a Speciální psychopatologie. Miroslav Orel se zároveň věnuje psychologickému poradenství i lektorské činnosti a podílel se i na vzniku několika knižních publikací. Nakladatelství Grada vydalo kromě jeho publikace Psychopatologie i knihy Anatomie a fyziologie člověka; Člověk, jeho mozek a svět a Člověk, jeho smysly a svět.

Psychopatologie je psaná jasným a výstižným novinářským jazykem. Důležité termíny jsou zvýrazněny tučným písmem, poznámky pod čarou kurzívou, díky čemuž je při čtení snadné udržet pozornost. Kniha rozčleněná na patnáct kapitol se příjemně čte, neunavuje detaily a dokáže podnítit k dalšímu studiu. Stručně a výstižně tak Psychopatologie zasvěcuje čtenáře do současných základních poznatků o příčinách, diagnostice a léčbě duševních poruch. Publikace je určena studentům, především budoucím psychologům, ale i široké veřejnosti, která se o tuto oblast psychologie zajímá.

Psychické poruchy jsou dodnes zatíženy mnoha předsudky a tato učebnice může napomoci k jejich odstranění. Publikace mě jako studentku psychologie velmi zaujala, ačkoliv mě dříve tato oblast psychologie vůbec nelákala. Při čtení jsem se seznámila se známými, ale i méně známými duševními poruchami a provázala je s poznatky z dalších oblastí psychologie a anatomie. Přesto je kniha napsána natolik čtivě, poutavě, přehledně a stručně, že může zaujmout a rozšířit obzory každého z nás. Psychologie je podle mne fascinují věda. Pokud devatenácté století bylo stoletím fyziky, dvacáté biologie, jednadvacáté bude nejspíš patřit právě psychologii, a proto je dobré seznámit se alespoň s jejími základy.

Ukázka z knihy:

10.2.6 PORUCHY PAMĚTI A DALŠÍ DUŠEVNÍ PORUCHY VE SPOJITOSTI S PSYCHOAKTIVNÍMI LÁTKAMI
Je zřejmé, že psychoaktivní látky ovlivňují mozkové neurony a tím i řadu psychických funkcí. Poškozena může být také paměť.
Stav výrazného zhoršení recentní paměti s neschopností učit se novému a vybavovat si minulé zážitky vyvolaný dlouhodobým působením psychoaktivní látky označujeme jako amnestický (amnezický) syndrom (F1 x.6). Jedná se o specifické postižení paměťových funkcí – bezprostřední paměť, vědomí, pozornost a intelekt nebývají narušeny.
Vyústěním dlouhodobé závislosti může být rovněž demence vyvolaná alkoholem nebo jinými návykovými látkami, poruchy osobnosti a chování, reziduální afektivní poruchy, psychotická porucha rozvíjející se po ukončení užívání psychoaktivní látky. Tyto kategorie bychom shrnuli pod diagnózou Reziduální stav a psychotická porucha s pozdním začátkem (F1 x.7). V těchto případech se jedná o důsledek dlouhodobého působení psychoaktivní látky, nikoli však přímý účinek.
(OREL, Miroslav a kol. Psychopatologie. Praha : Grada, 2012, str. 114.)

Knihu Psychopatologie vydalo nakladatelství Grada