Když se státníci líbají

• 

Recenze

Vytvořeno 10. 5. 2013 3:00

Autor: Jiří Lojín

Politická satira nemá v našich zemích velkou tradici, lépe řečeno, byla na dlouhá léta umlčena. Psát politickou satiru v době normalizace bylo nemyslitelné, o období padesátých let se snad ani není potřeba zmiňovat. Byla vytlačena do exilové literatury a nemohla tak najít cestu k širšímu publiku. Objevovala se v náznacích a jinotajích, lidé je hledali i na místech, kde ve skutečnosti nebyla. Museli si domýšlet, aktivně s autory spolupracovat, o to více však byli vděční za každou drobnou zmínku. Dnes se situace v mnohém změnila, už nestačí jen odvaha a umění šikovně v textu skrýt nějakou narážku. Pro politickou satiru jsou důležité hluboké znalosti souvislostí, schopnost analyzovat situaci i v mezinárodním měřítku. Jak vypadá skutečná politická satira se můžeme přesvědčit v knize Ivana Krause Mezinárodní polibky.

 

Texty obsažené v knize vznikaly v různých dobách. Jsou, mimo jiné, příkladem satiry rodící se v době normalizace, psané a uveřejňované v zahraničí. Odráží se v nich doba, ve které yly tvořeny, zklamání způsobené zmařením snah o politické uvolnění v Československu a hlavně okupace Sovětským svazem. Další reflektují současné dění, respektive nedávné. Ivan Kraus své postřehy předkládá čtenáři v několika variantách. Jednou z nich jsou pravidla hry, dotazníky a deníky odhalující absurditu komunistického režimu, ovlivňovaném příkazy z Kremlu. Ty se samozřejmě týkají událostí roku 1968 a pozdějších. Typickou ukázkou je text Dotazník, karikující normalizační dotazníky i kádrové materiály.

1. Jíš rád jižní ovoce?
2. Od kdy? (Uveď rok)
3. Proč?
4. Kolik sníš tohoto ovoce za týden, měsíc, rok?
5. Jíš toto ovoce sám?
6. S manželkou?
7. Uveď jiné osoby, s nimiž se stýkáš při konzumování jižního ovoce!
(Kraus, I. Mezinárodní polibky, Praha: Academia 2012, str.11)

Je jisté, že taková satira může vyvolat trpký úsměv na rtech těch, kteří se s podobnými dotazníky setkali a museli odpovídat na otázky, jaký tisk kupují a čtou. „Nepamětníci“ asi nepochopí, oč vlastně jde.

Druhou velkou skupinou Krausových textů jsou analýzy současné mezinárodní politické situace, tlumočené údajným přítelem a odborníkem Vernonem. Šablona těchto textů je jednoduchá – vypravěč vede s Vernonem rozhovor o současném politickém dění. Vernon je staví do překvapivého a absurdního kontextu. Typický je dialog o americké prezidentské kampani v povídce Jak se stát prezidentem.

Zajímalo mne, zda rozhodnutí senátora Kerryho vydat se urychleně na lov divokých hus v Ohiu a dokázat tím republikánům, že je tvrdý chlapík, může mít vliv na volební výsledek.

„V žádném případě,“ usmál se Vernon a dodal, že šlo o špatnou strategii kandidátových poradců. Akce prý neměla vliv ani v menších komunitách, kde muži vlastní v průměru pět až šest zbraní. Kromě toho se Kerry dopustil další chyby – střílel sice na husy, ale opět váhal: ani jednou nebyl v záběru vidět se zastřelenou husou.
(Kraus, I. Mezinárodní polibky, Praha: Academia 2012, str.37)

Texty, v nichž vystupuje přítel Nývlt, se věnují snahám mnoha lidí uchytit se v jakékoliv skulince porevolučního státu a zajistit si tak jakoukoliv výhodnou pozici. Nývlt je typem bezskrupulózního podnikavce, jemuž je jedno, zda zakládá stranu nebo spolek, ale pro něhož je důležité být ve vedení. Pod záminkou pomoci svým bližním pomáhá hlavně sám sobě.

Mezinárodní polibky obsahují i jiné texty, uvedl jsem pouze rozsáhlejší skupiny. Některé zůstávají aktuální dodnes, jiné ztrácejí svou platnost s časem, který uběhl. Šablony, jež Ivan Kraus používá, působí poněkud jednotvárně a degradují práci, kterou musel autor vložit do nastudování problematiky. Dojem z celé sbírky je slabší, než u textů stojících jednotlivě, například v časopisech či jiných periodikách. Kniha sice poskytuje průřez politikou od roku 1968 až do nedávné minulosti, působí však monotónně a někdy jsou po sobě jsoucí texty pouhými variacemi na jedno téma.

Knihu Mezinárodní polibky vydalo nakladatelství Academia