Návrat ke kořenům

• 

Recenze

Vytvořeno 30. 5. 2013 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

Pátrání po dějinách rodu je v současné době moderní. A televizní pořady se předhání, aby nám ukázaly minulost známých osobností. Proč bychom se potom neměli ptát, kde jsme se vzali my jako národ? Pocházíme z kmene Slovanů, ale kam ten patřil? Jakou roli hrál v dějinách Evropy?

Na tyto otázky nám dává odpověď kniha saského kněze Helmolda z 12. století, Kronika Slovanů, kterou pro nakladatelství Argo připravili k edici Magdalena Moravová a Jan Zdichynec, kteří k ní vytvořili předmluvu a vysvětlili způsoby překladu originálu. Jedná se tedy o klasickou edici určenou především pro vědeckou veřejnost, zaujmout však může i laiky.

Sám Helmold, kněz v Bosau, zahajuje svou práci předmluvou, v níž vysvětluje pohnutky, které jej k tomuto počinu vedly. Chtěl uctít svůj mateřský kostel v Lübecku, proto se jal popisovat obrácení Slovanů na pravou víru. To bylo pro jeho dobu typické, knihy se nepsaly pro pobavení, většina tehdejší populace číst neuměla. Proto se psaly buď na zakázku, nebo jako svatá činnost mnichů v klášteře, aby se uchovala vzdělanost, nebo jejich tvorbu autoři pojali jako své poslání, jímž měli vzdát dík. Ve středověku především panovníkovi a Bohu. Své vyprávění Helmold rozdělil do dvou částí: jedna začíná vládou Karla Velikého a končí v roce 1163; druhá pak popisuje období mezi léty 1163–1171, tedy jeho současnost, neboť se pravděpodobně narodil roku 1120.

Proč bychom ji však měli číst dnes? Odpověď je nasnadě, měli bychom znát svou minulost. Cenná je pro nás především jako zdroj poznání o životě v raném středověku, mocenských bojích i poměrech v římsko-německé říši a jejích snahách o expanzi, např. i do českého knížectví. Tím vším nám ukazuje, jak hluboce patříme do Evropy již od samého počátku. Římsko-německá říše byla vlastně takovým prvotním konceptem Evropské unie, ale to bychom byli lehce ahistoričtí. Tenkrát národy usilovaly o udržení své nezávislosti a panovníci bojovali o své výsadní postavení.

„Čechy mají krále a bojovné muže a oplývají kostely a svatým náboženstvím. Rozděleny jsou na dvě biskupství, pražské a olomoucké. Polsko je veliká slovanská země, jejíž nejzazší hranice prý sahá až k říši ruské. Rozděleno je na osm biskupství. Polsko kdysi mělo krále, nyní mu však vládnou vévodové. Stejně jako Čechy je také Polsko zavázáno poplatkem a službou císařskému Veličenstvu.“
(HELMOLD Z BOSAU, MORAVCOVÁ, Magdalena a ZDICHYNEC, Jan, ed. Kronika Slovanů. Praha: Argo, 2013, s. 29.)

Kniha je uspořádána dle standardních vědeckých postupů, obsahuje předmluvu, samotnou kroniku, poznámkový aparát, na něj navazující seznam literatury a jmenný a věcný rejstřík. Jak jsem říkala, je určena především historikům, ale pomineme-li její odborný kontext, je určitě zajímavým poučením pro všechny. Osobně bych vám ji vřele doporučila, protože při jejím čtení pochopíte, jak moc je historie našeho kmene barevná.

Knihu Kronika Slovanů vydalo nakladatelství Argo