Povaha znaku v umění

• 

Recenze

Vytvořeno 27. 1. 2014 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Způsob, jakým v posledním století přistupujeme, vykládáme a hodnotíme umělecké dílo, svou prací výrazně ovlivnil teoretik umění a estetik Erwin Panofsky. Názory a teze shromáždil autor do celé řady knih. Mezi odborníky a studenty patří dodnes k nejvyhledávanějším titulům Význam ve výtvarném umění. Dílo na známých příkladech ukazuje možnosti, se kterými lze novým způsobem přistupovat k již tolikrát prozkoumaným dílům.

 

Nově revidované vydání knihy je pro zasvěcené proslulým souborem studií z dějin umění. Výbor obsahuje části z Panofského Studií k ikonologii, Života a umění Albrechta Dürera a samostatně publikované statě přispívající ke studiu kulturních dějin Evropy.

Panofsky v knize čtenáře seznamuje s vlastní ikonologickou metodou, která se snaží umělcovu výpověď obsaženou v díle identifikovat. Ono rozpoznávání uměleckého sdělení se děje prostřednictvím odhalování symboliky atributů a gest. Ikonologie byla součástí kulturního kontextu a zavedené praxe předchozích historických období, ale Panofsky její vliv posunul do umělecké teorie 20. století.

Obsah knihy Význam ve výtvarném umění vystihuje v předmluvě sám autor: „Studie shromážděné v tomto drobném svazku byly vybrány spíše pro svou různorodost než jednolitost“ (s. 7). Kniha obsahuje i bibliografické tipy autora k jednotlivým kapitolám, které nabádají k dalšímu studiu. Ve svazku publikované Panofského práce se dají rozčlenit na tři skupiny - revidované verze starších článků, přetisky prací publikovaných v angličtině a překlady z němčiny.

Sama jsem si hodinami estetiky i dějin umění prošla, proto mě nejvíce zaujaly kapitoly Suger, opat ze Saint-Denis a Et in Arcadia ego: Poussin a elegická tradice. První jmenovaná studie pojednává o fenoménu, který kolem sebe rozpoutal opat, jenž pozvedl francouzský klášter v Saint-Denis na nejvyšší možnou úroveň. Panofsky čtenáři přibližuje i zvláštnost opatovy osobnosti, kterou plně zasvětil budoucímu postavení kláštera. Suger miloval krásu v podobě zlata, perel a přepychu, který byl pro něj odrazem boží velikosti. Podle tohoto vkusu zvelebil opatství.

Z dvanáctého století se otočením stránky rázem ocitáme v sedmnáctém. Arcadia je vybájená země, bezstarostný ráj, jehož idylu kazí nečekané memento mori, nejčastěji v podobě náhrobku nebo lebky. Osoby v Arcadii se při setkání s tímto mementem pohrouží do melancholického rozjímání. Panofsky popisuje pocity, které vyčetl z jejich tváří i dalších symbolů v blízkém okolí. Tento umělecký znak odkazuje na skutečnost, že nic není nekonečné, ani radost ne. Z toho důvodu by měl člověk i v tom nejšťastnějším okamžiku myslet na věci poslední. Námět opakující se ve výtvarném umění se stává tradičním pro pozdější romantiky.

V umění má vše trvalou hodnotu, což platí i o ikonologické metodě Erwina Panofského. Autor svým čtenářům odhaluje tajemství středověkých a renesančních disputací o umění právě na příkladu výše jmenovaných statí. Přestože se řadí k nejuznávanějším odborníkům své doby, dokáže velice podrobné popisy děl, stylů a období zařadit a vysvětlit i v obecnějším a čtenářsky přijatelnějším podání. Panofského publikum si vždy cenilo faktu, že autor ke svému oboru zájmu dokáže přistupovat i z hlediska širšího chápání humanitních věd a kultury.

Nečekejte však, že vám kniha Význam ve výtvarném umění z poloviny padesátých let přinese konečné odpovědi na vaše estetické či kunsthistorické otázky. Dozvíte se zajisté mnoho užitečného, ale Panofsky jako správný teoretik řadu čtenářových i dalších otázek ještě rozšíří svými skvělými badatelskými metodami. Kniha vás tak především přivede na vlastní cestu studia a díky uvedeným pramenům a literatuře se budete moci pustit ještě do intenzivnější práce s uměleckými znaky a symboly.

Knihu Význam ve výtvarném umění vydala nakladatelství Academia a Malvern