Svět otřásaný destrukcí hodnot

• 

Recenze

Vytvořeno 1. 3. 2014 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Nakladatelství Academia vydalo knihu Hermanna Brocha Náměsíčníci sice již v roce 2012, ale neustále se zdá, že o znovuvydání tohoto díla bylo napsáno málo. Rakouský spisovatel a filozof, který vystudoval matematiku a psychologii, svou knihu napsal na sklonku dvacátých let dvacátého století. Od té doby mají čtenáři po celém světě pocit, že je její text čím dál aktuálnější. Zatím to ale vypadá, že se z něj člověk dostatečně nepoučil.

 

Velmi obsáhlá trilogie Náměsíčníci je složena z dílů, které se liší jazykem a nadepsány jsou jmény hlavních protagonistů a přídomky, které charakterizují jejich dobu: romantika (1888), anarchie (1903), věcnost (1918). „Broch jimi charakterizuje kaskádovitý ‚rozpad hodnot‘ postupující ve třech periodách evropské desintegrace, mechanický řetězec zla, v němž postava s nižším mravním fondem ničí vždy postavu nadřazené, ale narušené mravnosti. Sled postav Pasenow – Esch – Huguenau má v sobě logiku, jíž nelze však beze zbytku postihnout noetickými ani psychologickými pojmy, nýbrž pouze básnickým slovem obepínajícím iracionálno dějinného procesu.“[1]

Skrze tři příběhy Broch čtenáře vede zasněným a trochu naivním vyprávěním v části romantika až k ostře rozumovému líčení světa v poslední části s názvem věcnost. Sledujeme tak postupnou destrukci hodnot. Na začátku hlavní postava pruského důstojníka Pasenowa vnímá svět pokřiveným žebříčkem hodnot. Pro účetního Esche z druhého dílu jsou hodnoty už jen vyprázdněným měřítkem života. Válečný zběh Huguenau už hodnoty ke svému prospěchu nepotřebuje, a proto je zcela zavrhuje. Neváhá lhát, donášet na ostatní a ani v tom nejhorším činu mu nic nezabrání.

Postavy v závěru svých dějů končí v jakémsi nulovém bodě po rozpadu dřívějších hodnot. Antihrdinové jsou v básnickém slova smyslu náměsíčné. Nekonají z vlastní racionality, nýbrž jsou vedeni svým okolím. Tento stav je v trilogii vyvolán zmítáním hlavní postavy mezi protikladnými hodnotami – většinou religiozně čistá a nedotknutelná proti temné, eroticky mámící nebo mystické variantě. Vražedná věcnost a superracionalita se pak stávají osudnými hrdinům na první pohled tak kontrastních historických výseků.

V případě Náměsíčníků jde o výrazně filozoficky podbarvené dílo. V knize psané v meziválečném období nenajdete jen obraz rozpadu hodnot, ale i varování před další válečnou hrozbou. Pokud byste si chtěli vychutnat text bez hledání konkrétního autorova sdělení, o kterém se v recenzích psalo, zaujme vás jistě vykreslení typických postav reprezentujících svou dobu. Současné figury 21. století jako jsou manažeři, ajťáci, extrémisti nebo ochranáři jsou v Náměsíčnících nahrazeny vojáky, prostitutkami, obchodníky nebo církevními hodnostáři.

Klíčem k tak náročné knize, plné hutných informací a komplikovaných pasáží, by pro některé mohlo být vysvětlení překladatele Rio Preisnera. Náměsíčníky opatřil doslovem, který je studií vzniku Brochovy trilogie a částečně rozebírá i hlavní dějové zápletky jednotlivých příběhů s přihlédnutím k zásadním zlomům v charakteru postav a duchu doby.

[1] BROCH, Hermann. Náměsíčníci. Vyd. 2., V nakl. Academia 1. Překlad Rio Preisner. Praha: Academia, 2012, 636 s. Europa, sv. 35. ISBN 978-802-0021-564. Str. 628