Na alternativní medicínu vědecky

• 

Recenze

Vytvořeno 9. 4. 2014 3:00

Autor: Ester Dobiášová

V srpnu 2013 vyšla v nakladatelství Jota kniha Williama Davise Život bez pšenice. O půl roku později se dostává na pulty nejen svým designem, ale i obsahem podobný titul: Mysl je mocný lékař od Lissy Rankinové. Obě tyto knihy jsou poměrně alternativní, nutí nás přemýšlet kriticky o tom, s čím se setkáváme téměř denně. William Davis nám fundovaně vypráví o pšenici a jejích temných vlivech na naše zdraví, Lissa Rankinová se zaměřuje na samoléčbu myslí a moderní medicínu.

 

Kniha Mysl je mocný lékař je sestavena ze tří částí: Věřte sami sobě jako nikomu, Uzdravte svou mysl a Napište si svůj vlastní předpis. Přes teorii se Lissa Rankinová dostává až k praxi. Hlavním cílem je dokázat vědecky, jak silná je lidská mysl. Autorka si uvědomuje – a nezapomíná to zmiňovat, kdy jen může –, že získat množství historek například o placebo či necebo (opak) efektu je skvělé, ale vědecké obci to nestačí. Není to kompletní, je to vyvratitelné. Knihu tak formuje jako hledání těchto vědeckých důkazů prostřednictvím otázek, na které se snaží nalézt odpověď.

Aby to mohl být ten pravý americký bestseller, vzorovým příkladem a podpůrným prvkem bádání je její vlastní život – trpěla v práci jako lékařka, která na své pacienty nemá víc jak sedm minut a je ve stresu a nešťastná, její zdraví bylo tak špatné, že se zdravému člověku musí při čtení zdát, že byla na pokraji smrti a měla snad vše, co by si člověk mohl pro ukázku výsledků alternativní medicíny přát. Jakmile se totiž rozhodla od základů změnit svůj život, opustit práci, začít se věnovat sama sobě, jakmile se začala nořit hloub a hloub do tajů alternativní medicíny, pochopitelně se uzdravila a nyní žije plnohodnotný život v rodinném domě na kraji města, její rodinný život perfektně funguje, je šťastná. Autorka tak říká: Můj bývalý život může být váš současný život, ale nebojte, je z něj východisko.

Kniha naštěstí obsahuje tolik zajímavých myšlenek, přístup Lissy Rankinové je natolik objevný pro toho, kdo se o tuto problematiku dosud nezajímal, že za přečtení stojí i přes její dramatický příběh. Alternativní přístup k příčinám nemocí a jejich léčení, pohled z druhé strany řeky, kdy je hlavní (minimálně neméně důležitá) role přisuzována mysli, nejen tělu. Mysli, která se dnes tak ráda zanedbává a nedá se lehce ošálit léky. Tato medicína je založena na pochopení toho, jakým způsobem myšlení a uvažování o sobě samých ovlivňuje naše zdraví. Jak se důležitými prvky stává nejen naše stravování, množství pohybu, vyhýbání se návykovým látkám atd., to nestačí. „Teprve když si uvědomíme, že naše tělo je zrcadlem našeho interpersonálního, duchovního, profesního, sexuálního, kreativního, finančního, environmentálního, mentálního a emocionálního zdraví, můžeme se doopravdy uzdravit.“ (strana 113) „Vychází najevo, že osamělost může podlamovat zdraví víc než kouření, a že když je člověk součástí přátelské komunity, zvyšuje se předpokládána délka života.“ (strana 121). Informace nejsou podány vědeckým jazykem, přestože jsou vědecky potvrzeny, a historky, o kterých čteme, mají na posledních stranách knihy uvedeny své zdroje. Lissa Rankinová neodmítá zásluhy a potřebu moderní medicíny („Chci, aby bylo jasné, že když mluvím o samoléčebné schopnosti těla, v žádném případě tím nenaznačuji, že bychom se měli zříkat výhod, které nám nabízí moderní medicína.“ Strana 73), ale snaží se myslet vícebarevně.

Kniha je určena jak pro lékaře, pro které bylo nutné bádání podtrhnout vědecky, tak pro všechny ostatní, kteří zde naleznou útěchu i praktické tipy na vlastní samoléčbu – otázky na život, které je někdy těžké upřímně zodpovědět, tipy na meditační cvičení atd. Příjemný je také důraz, který

Rankinová klade na přístup doktorů. „Jen si představte, že by vám diagnostikovali rakovinu. Ve chvíli, kdy to slovo uslyšíte, spustí se šílená lavina stresových reakcí „bojuj nebo utíkej“. Nadledvinky začnou chrlit kortizol. Sympatická nervová soustava je náhle v pozoru. Mysl si slovo rakovina vyloží jako smrtelné nebezpečí, i když smrt v době diagnózy ještě bezprostředně nehrozí. V takovém stavu fyziologického stresu není vaše tělo na boj s rakovinou dobře vybaveno. Připravuje se na to, že bude bojovat nebo utíkat. Potom přijde do pokoje onkolog, který je laskavý, vstřícný a působí uklidňujícím dojmem. Vezme vás za ruku, a když budete plakat, obejme vás a řekne, že už léčil tisíce lidí s touhle rakovinou a že většině se vedlo dobře. Klidnými slovy vám velmi jemně vysvětlí, že i kdyby se dělo cokoliv, nikdy nebudete sami (…). I když vás čeká náročný chirurgický zákrok a měsíce chemoterapie, už nyní se cítíte lépe. Proč? Protože se uklidnila mysl. Strach polevil, stresová reakce se „vypnula“. Tělo se uvolňuje.“[1]

[1] RANKINOVÁ, Lissa. Mysl je mocný lékař. 1. vyd. Brno: Jota, 2014, 309 s. ISBN 9788074625176.