
Tajemno člověka vzrušuje odedávna, předpokládám, že naši dávní předkové shromáždění za večerů u ohňů oceňovali, když vypravěč dokázal ve svých historkách zahrát na strunu strachu před neznámem a příjemně pocuchat nervy svých posluchačům, aby posléze za všeobecné úlevy barvitě popsal, jak neohrožený hrdina nakonec zvítězí. Duchové, nadpřirozené jevy či neznámé krajiny jsou po staletí osvědčenými atributy vzrušujících příběhů. Ale jaký je spojovací bod kmenových zkazek a knihy Arnošta Vašíčka Tajuplné objevy? Tajemno.
Záhady a Arnošt Vašíček k sobě patří už dlouhou dobu. Tituly jeho bohaté bibliografie zpravidla obsahují slova „záhada“ či „tajemství“. Podle jeho námětů byly natočeny úspěšné televizní seriály, na nichž se podíleli známí režiséři a populární herci. Arnošt Vašíček však není zdaleka jediným autorem zabývajícím se podobnými tématy. Po dlouhou dobu jsme byli uměle izolovaní, informace k nám prosakovaly skrz filtr cenzury, není tedy divu, že po roce 1989 se projevil hlad po zprávách seriózního i méně seriózního charakteru a lidé je nasávali jako houba. Ta má však omezenou absorpční schopnost. Obecenstvo odchované Erichem von Dänikenem sice zjistilo, že není jediným badatelem pohybujícím se na nejisté půdě senzační záhadologie, ale postupně zájem ochladl, některé časopisy zaměřené tímto směrem musely skončit, knihy se tolik neprodávají. Arnošt Vašíček však zůstává.
Knihy Arnošta Vašíčka lze zhruba rozdělit do kategorií beletrie a fakta. Označení „fakta“ je však nutno brát s rezervou s ohledem na jejich zdroje a možné interpretace. K této kategorii patří i kniha Tajuplné objevy. Autor tentokrát pátrá v pramenech světových, i když i v našich zemích se podle něj vyskytuje mnoho nevysvětlitelného. V některých kapitolách se vrací k tomu, co už ve svých knihách psal dříve, ne proto, aby se opakoval, ale aby doplnil své dřívější texty o nové poznatky či dokonce vlastní zkušenosti.
Zdrojem textů jsou většinou internetové a novinové články či informace z časopisů. Původ některých nabádá k opatrnosti, těžko považovat za seriózní zdroj periodikum, v němž se dočteme o oblíbené dietě monstra nazývaného Bigfoot nebo článek o mimozemském dítěti adoptovaném Hillary Clintonovou. Nicméně právě v těchto případech Arnošt Vašíček poskytuje čtenáři představu o způsobu, jakým se takové informace šíří, včetně toho, jak některé časopisy zprávy v průběhu let recyklují, či jeden časopis přejímá zprávy od druhého. Situace tak připomíná známou scénu s filmu MIB, v níž agent K hledá v bulváru zprávu o přistání Švába.
V nové knize Arnošta Vašíčka si připomeneme nálezy zvláštních lebek i mumií, které někteří badatelé považují za mimozemské, shrnutí zpráv o Tunguzském meteoritu nebo stopy biblických katastrof. Záhady se ukrývají i mezi primitivními kmeny, zprávy o nich se zachovávají ústním podáním v průběhu staletí, deformované nejen potomkům, ale i neschopností porozumět údajné vyspělé technologii hypotetických návštěvníků.
Pro jednotlivé kapitoly používá autor osvědčené schéma. Uvozuje takřka beletristickým způsobem, pak popisuje jednotlivé zprávy, případně přidává něco z vlastní zkušenosti. Nesnaží se čtenáři vnucovat nějaký názor, předkládá pouze varianty, jednotlivé hypotézy většinou končí otazníkem. Tím se liší od militantních zastánců nějaké teorie, třeba konspirační nebo mimozemské. K textům jsou připojeny fotografie, kromě černobílých lze v knize nalézt i kvalitní barevnou přílohu.
Kniha Arnošta Vašíčka nezklame, i když nepřináší informace, které by se v dnešní době daly označit za převratné. Je těžké přijít v situaci, kdy každé médium přináší dennodenně velké kvantum zpráv podobného ražení, s něčím novým, pokud si je autor nechce vymyslet. Osobně bych považoval za přínosné, pokud by byly lépe uvedeny zdroje zpráv a fotografií. V každém případě kniha dokumentuje, v jak zvláštním světě žijeme a kolik záhad se okolo nás skrývá.
VAŠÍČEK, Arnošt. Tajuplné objevy. 1. vyd. Ostrava: Mystery Film, 2014, 137 s. ISBN 978-80-87730-25-6.