Recenze: Peter Wohlleben – Tajná síť přírody

• 

Vytvořeno 5. 4. 2018 1:00

Autor: Ester Dobiášová

Petera Wohllebena nemusím pravidelným čtenářům VašeLiteratura.cz dlouze představovat. Autor bestselleru Tajný život stromů přichází s novou várku informací o přírodě a jejích tajemstvích. V čerstvě vydané knize nakladatelství Kazda Tajná síť přírody odkrývá zdánlivě nesouvisející propojení jednotlivých zvířat, stromů i přírodního dění a jejich vzájemné ovlivňování.

Každá kapitola by bez nadsázky vyšla na další knihu. S druhou kapitolou, jejíž název Jak se z lososů stanou stromy zní jako vytržený z indiánských pověstí, však přichází první obavy. Nesnaží se nás Peter Wohlleben trošku násilně ohromit složitými přírodními souvislostmi, které už nebudeme jako laici schopni pobrat? Hned na úvod v kapitole o vlcích své čtenáře upozorňuje, že souvislosti v přírodě jsou komplikované, ale on rozhoduje o tom, do jakých detailů nebo naopak zjednodušení až zajde.

Tato obava je naštěstí rychle zažehnána, když se dostává na půdu nám známých lesů. Čtenáře, kteří již četli některé Wohllebenovy knihy, můžou potěšit prohloubené souvislosti, do kterých klade například mravence hodující na sladkých výkalech mšic, vlivy nešetrného lesního hospodaření nebo (nejen) v České republice tolik diskutované kůrovce. Ty Wohlleben mimochodem uvádí jako úžasné tvory, kteří nepředstavují pro zdravé lesy žádnou hrozbu za předpokladu, že mohou žít ve svém přirozeném životním prostředí, což bych rozvedla citací:

„K opravdu masovým přemnožením, která likvidují i zdravé jedince, dochází jedině tehdy, když my lidé změníme přirozená pravidla hry takovým způsobem, že brouci získají navrch. Ať už se jedná o zakládání plantáží či vypouštění škodlivin vedoucí ke změně klimatu – v konečném důsledku to nejsou brouci, nýbrž my, kdo vychyluje jazýček jemně vyvážených vah. Nemohli bychom se na to dívat také tak, že kůrovec nás upozorňuje na jisté nešvary?“ (str. 75)

A tak jedinou kapitolou, ve které Peter Wohlleben – dle mého názoru – ukousl příliš velké sousto, je jedna z posledních: Odkud pocházejí bílí lidé?. Na devíti (!) stranách rozebírá evoluci bílé rasy se srovnáním k planetě Zemi s odbočkami k řeči, migraci, od pravěku po dnešek a... Se vší úctou k jeho vědomostem ekologického lesníka a ochránce přírody mám pocit, že se v této ryze antropologicky zaměřené kapitole nechal strhnout a na závěr své knihy pro své čtenáře tahá (bílého) králíka z klobouku, vytváří iluzi vševědoucnosti.

I přes drobné nedostatky je kniha Tajná síť přírody velmi přínosná. Peter Wohlleben se snaží svým čtenářům předávat radost z přírody a našich bližních tvorů. Čtivým, populárně-naučným jazykem se smyslem pro humor odhaluje tajemství přírody, jakkoli jsou spletitá, a navádí nás k dalšímu bádání. Jeho záměr vychází z upřímné lásky k přírodě a touhy ostatní vést k jejímu porozumění a ochraně, za což mu patří můj obdiv i velký dík.