Recenze: Renata Červenková, Radkin Honzák – Všichni žijem’ v blázinci

• 

Vytvořeno 27. 6. 2019 1:00

Autor: Michaela Babíková

Kdo jiný si může dovolit tvrdit, že Všichni žijem’ v blázinci, než psychiatr, který už padesát let naslouchá lidským příběhům a strastem? Tím zmiňovaným mužem je známý český psychiatr a psychoterapeut Radkin Honzák a důvody, proč si to myslí, můžete najít v knize, která se jmenuje, jak jinak, Všichni žijem’ v blázinci.

Nedávno oslavil osmdesáté narozeniny, přesto ve svém pracovním životě zůstává aktivnější než leckterý třicátník. Radkin Honzák je významný český lékař a psychiatr, který se zaměřuje na psychosomatiku. V současnosti působí jako sekundární lékař v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích, přednáší na univerzitě a pracuje v ambulanci a transplantačním programu v pražském IKEMu (Institut Klinické a Experimentální Medicíny, pozn. red.). To však není vše. Radkin Honzák je velmi aktivní i v oblasti popularizace medicíny. Na svém kontě má celou řadu odborných publikací. V minulém roce například vyšla kniha Čas psychopatů, kterou napsal společně se svým bratrem Františkem. Je také pravidelným hostem a přispěvatelem v médiích.

Všichni žijem’ v blázinci je sbírka rozhovorů, které s Radkinem Honzákem vedla novinářka Renata Červenková. Kniha vyšla poprvé v roce 2014. V roce 2018 se dočkala druhého vydání. Jedenáct tematicky zaměřených kapitol rámuje úvod psaný Renatou Červenkovou, ze kterého sálá velký obdiv k tomuto významnému českému psychiatrovi. V závěru si pak „bere slovo“ Radkin Honzák, když na necelých dvaceti stranách shrnuje své působení v oblasti psychiatrie. A protože toho za padesát let praxe zažil velmi mnoho, můžete se těšit na velice zajímavé čtení o tom, jak to v psychiatrických léčebnách vypadalo dříve.

Kniha, jejíž kapitoly nesou názvy jako Napište mi Lexaurin, ten růžovej!, Zločin papírových plen či Odcházení po česku, se zabývá převážně vážnými a nesnadnými tématy. Renata Červenková a Radkin Honzák se společně zamýšlí nad nelehkými otázkami. Jak skutečně fungují psychofarmaka? Mohou léky napomoci pocitu skutečného štěstí, nebo se pro mnoho dnešních lidí jedná o pohodlnou zkratku, jak uniknout úzkosti? Jsou některé choroby, které nově uznala medicína, skutečnými chorobami, nebo jde spíše o „uzákonění“ lidských hříchů a zbavení pacienta odpovědnosti za vlastní skutky? Proč dnes drtivá většina lidí umírá v osamocení v nemocnicích, když prakticky každý by si přál zemřít doma, obklopen vlastní rodinou? Jak hluboko do našich životů proniká kult krásy a mládí? Jakým způsobem ovlivňuje chod dnešního světa současnou generaci dětí a dospívajících? Co znamená pro společnost, když je duchovní rozvoj výrazně upozaděn na úkor rozvoje technického?

Na Radkinu Honzákovi jsou fascinující především dvě věci. Tou první je jeho neuvěřitelný všeobecný rozhled, nad kterým žasne sama Renata Červenková. „Jaké to asi je, mít v hlavě uloženo a roztříděno to, pro co si většina z nás musí chodit na internet nebo do knihovny? Jména, data, názvy, události…vše řečené spatra jsem následně ověřovala. Zbytečně. Všechno vždycky sedělo.“ (Str. 9). Tou druhou věcí je jeho laskavý humor, kterým doprovází i velmi závažná témata.

Obojí se v knize Všichni žijem’ v blázinci spojuje a vytváří z ní titul, který by neměl uniknout vaší pozornosti. Vyzdvihla bych však nejen vědomosti pana Honzáka, ale také Renaty Červenkové. Protože také její hluboká znalost probíraných témat a schopnost dobře se ptát, dělá z této publikace dílo, u kterého rozhodně nehrozí, že by vás nudilo.

Ukázka:

Respektovaní filozofové, sociologové, ale i lékaři trend medicinalizace, o němž se u nás moc nemluví, odsuzují. A Vy?

Já taky. Vždyť už mu padlo za oběť i sedmero hlavních hříchů – hlavních nikoli od toho, že by byly tak významné, ale od toho, že byly vymyšlené hlavou. Všechny se postupně staly novými nemocemi. Vezměte si pýchu ergo zdravé sebevědomí, jehož opakem je frustrace. Ze smilstva máme závislost na sexu, z obžerství obezitu – a to v rámci „korektnosti“ pokračuje ještě dál, jak naznačuje titulek jednoho diskusního článku: Také říkáte pacientům, že mají metabolický syndrom místo toho, abyste jim řekli, že jsou obézní? A lenost je úplně čerstvě prokrastinace. (Str. 86).