Recenze: Odborná literatura
-
Recenze
-
Vytvořeno 21. 3. 2010 1:05
-
Autor: Lenka Krausová
Lynčování – slovo, pod nímž si většina z nás představí ta nejhorší zvěrstva, jakých jsou lidé schopni, zvláště když se ocitnou v rozvášněném davu. Je přece tak jednoduché svést svou vinu na masu, jíž jsme byli v tu chvíli součástí. Nebo je snad tento argument oprávněný?
Joël Michel, francouzský profesor historie, věnoval lynčování dostatek času, aby o této problematice získal potřebné – a především pravdivé – informace. Vznikla tak obsáhlá publikace o kruté minulosti Spojených států amerických opírající se o nejnovější studie tamních historiků. Sám autor na celou situaci nahlíží zcela nezaujatě a se zdravým odstupem, nepřiklání se na žádnou ze vzniklých stran (lynčovaní a lynčovatelé).

Obálka knihy má velmi jednoduchý design. V dolní části vidíme název díla, po pravé straně se odshora dolů „spouští“ jméno autora s oprátkou, která neznalým odhaluje nepatrný význam výrazu „lynč“. Celkový dojem podtrhuje cihlově červený podklad.
Kniha je rozdělena na devět celků, které se dále dělí na několik menších podkapitol, přičemž každý z celků má stručný a výstižný název, podle něhož se může čtenář pokusit odhadnout jeho přibližný obsah. Hned první část, pojmenována
Jih, vás utvrdí v tom, že
Lynčování není čtením pro slabší povahy. Autor své povídání začíná popisem brutálního usmrcení jedné z mnoha obětí lynče, černošského mladíka. Sílu úderu několika tisícihlavého davu dokazuje fotografie přiložená uprostřed svazku. Není však jedinou. Několik snímků, pod nimiž je pokaždé popisek určující místo, rok a danou událost, dokládá, že USA si lynčováním prošlo a nejedná se o žádnou fikci, jak se možná někteří mylně domnívají. Na samý závěr díla autor připojil poznámky, na které je odkazováno během čtení, a také seznam literatury, z níž Joël Michel čerpal.
Mnozí lidé jsou utvrzeni v názoru, že s pádem otroctví se černošskému obyvatelstvu začalo dařit a pozvolna se začlenilo mezi bílé obyvatelstvo. Pravdou je však opak – bílí v žádném případě nechtěli, aby byli stavěni na stejnou úroveň s „negry“, a nebyl pro ně problém si najít způsoby, jak barevné vrátit do kruté reality. Nejen tuto skutečnost vám knížka odhalí. Čtenář se postupně dozvídá nejen o případech, kdy se obviněného zmocnil rozzuřený dav, ale je mu také umožněno nahlédnout do mentality jižanského národa, jehož se lynčování týkalo především. Může se tak lehce dostat do rozporuplné situace, kdy je těžké se postavit na stranu zlynčovaných.
Kniha
Lynčování patří do literatury faktu a je nutno dodat, že v České republice vychází kniha na toto téma poprvé. Svou kvalitou a poutavostí vás dozajista připoutá ke svým stránkám, a ačkoliv ve čtení ustanete v poněkud nechutnějších pasážích, bezesporu se k potištěným papírům v knižní vazbě opět s určitou mírou nadšení vrátíte. Nyní mi ale dovolte vás pozvat k menší ukázce ze strany 22:
Hodnota života černého člověka byla zanedbatelná, bílá komunita rozhodovala o tom, kdy jej ukončit. Justice se držela zpátky jako v případě soudního lékaře, který použil při ohledání mrtvoly, oběti lynče nalezené policií na veřejné komunikaci, střízlivou výstižnou formuli: „dead at the hands of persons unknown“. Oběť zcela jistě zahynula násilnou smrtí, ale pachatelé jsou neznámí. Se stejným klidem mohl šerif podat soudnímu vyšetřovateli tuto zprávu: „Když se přiznal k činu, občané hromadně povstali a usmrtili jej.“ Případ se na tomto místě uzavřel. Z lynče se postupem času stala všední záležitost a jeho kriminální povaha ustoupila do pozadí.Knihu
Lynčování vydalo nakladatelství
Práh