O jednom velkém putování

• 

Recenze

Vytvořeno 7. 6. 2011 2:00

Autor: Marta Šimečková

Jméno Jany Šrámkové si asi většina čtenářů spojuje s prózou Hruškadóttir, za niž tato mladá autorka získala Cenu Jiřího Ortena roku 2009. Méně z vás zná možná jméno Alžběty Skálové, nadané ilustrátorky, která byla několikrát oceněna v soutěži Nejkrásnější česká kniha a Zlatá stuha. Co tyto dvě umělkyně spojuje? Přece kniha Putování žabáka Filemona, která je určena pro dětské čtenáře.

V ní se vypráví o jednom malém žabákovi jménem Filemon. Jde o plyšovou hračku, která má trošku vykulené oči a pusu stále od ucha k uchu a která nosí modré kalhoty s obrázkem krokodýla. Tento žabák bydlí v domečku s ostatními plyšovými hračkami. Mezi jeho velké kamarádky patří dvě ovečky jménem Peřinka a Bimbalka. A samozřejmě i holčička s copánky tenkými jako myší ocásky, která se o své hračky láskyplně stará.

Jenomže tato idyla končí v den, kdy na sobě Filemon objeví malou cedulku s nápisem „První plyšová, s. r. o. / Rtyně v Podkrkonoší“ a pochopí, že patrně tam bude jeho pravý domov. A tak nezbývá než se tam vydat, a jak jinak, než provázen svými věrnými ovečkami. Jak jejich dobrodružství skončí, vám nepovím, ale můžete se těšit na řadu napínavých situací, třeba na nebezpečnou plavbu na vlastnoručně vyrobeném voru, na setkání se vzteklou veverkou nebo na šokující nález v továrně na hračky.

Hlavní příběh je poměrně jednoduchý, nese v sobě však poselství o tom, že bychom si měli cenit vlastního domova a že není nad to mít dobré kamarády, kteří vám pomohou v jakékoliv situaci. Nemusíte se ale bát, že by byla kniha nějakým způsobem moralizující. Naopak: dětský čtenář se u ní pobaví a také zasměje, a to i díky vtipným ilustracím doprovázejícím text.

Na textu si velmi oceňuji hru s jazykem. Autorka si v něm pohrává s aliterací a nebojí se ani užívat promyšlené neologismy, či dokonce archaismy. Svůj smysl pro humor uplatnila J. Šrámková především v kapitole s plyšovou pohádkou, v níž se téměř v každé větě objevuje slovní základ plyš (například ve slovech plyštět (tj. svítit), plyška (tj. liška), plyškovat (tj. utíkat) atd.). Text oživují i četné básničky, které mají blízko k písňové formě.

Příběh je poměrně veselý, avšak místy z něj čiší nostalgie. Při čtení jsem byla velmi smutná, když jsem se dostala k vyprávění o tom, jak byl Filemon přivítán v továrně. A také jak se zde zachází se špatně ušitými plyšáky. Právě ti mi připomněli naše blízké, kteří se musí smiřovat s handicapem a potřebují pomoc od svého okolí podobně, jako svým druhům pomohl žabák Filemon. Třeba i taková plyšová pohádka by jim vykouzlila úsměv na tváři...
Knihu doporučuji dětským čtenářům, kteří budou podle mě příběhem nadšeni. A třeba se díky tomuto něžnému příběhu začnou dívat jinak na své plyšové hračky. Co kdyby náhodou i ony žily vlastním životem?

Ukázka z knihy:

Filemon s ovečkami právě procházeli dlouhým ječným lánem, obilí bylo ještě nízké a zelené, když kus před sebou zahlédli obrysy něčeho velikého. Byly to mohutné hranaté budovy, co zdálky vypadají jako papírové krabičky. Volně se povalovaly ve svahu, jako by je tam nějaký obr cestou do hor omylem vytrousil z kapsy. „Myslíš, že tohle jako bude ono?“ zeptala se Filemona nejistě Peřinka.
I žabák si svůj rodný dům představoval dost jinak, ale na druhou stranu nejde přece jenom o to, jak věci na první pohled vypadají. Takže pokrčil rameny, jako že se uvidí, a šlapal dál.
(Šrámková, J. Putování žabáka Filemona. Praha: Labyrint 2010, s. 68.)

Knihu Putování žabáka Filemona vydalo nakladatelství Labyrint