Den před večerem nechval…

• 

Recenze

Vytvořeno 26. 4. 2010 2:00

Autor: Hana Horáková

… a ženu, dokud spálena není; meč chval, až ho vyzkoušíš; a děvče, až se vdá; led, až jej přejdeš; a pivo po vypití. Vikingské přísloví

Michael Crichton, absolvent Harvardu, se do literatury uvedl svou prvotinou Případ dívky v tísni pod pseudonymem Jeffery Hudson. Kniha získala cenu Edgara A. Poea za nejlepší americkou detektivku roku. Díky tomuto úspěchu se začal věnovat psaní více a své znalosti z oblasti medicíny mohl dále využívat ve svých knihách. V oblasti tvorby nemá vyhraněný styl žánrů. Setkáváme se tedy s knihami typu detektivek, sci-fi, thrillerů a hororů. Mnohdy si můžeme všimnout i míšení žánrů, jak je to u knihy Pojídači mrtvých. Všímáme si zde prvků hororu, historických událostí a dobrodružství. Velice úspěšné jsou filmové adaptace jeho knih. Tituly jako Jurský park, Vycházející slunce, Skandální odhalení se dočkaly velmi úspěšného filmového zpracování. Stejně je tomu i u titulu Pojídači mrtvých, který byl zfilmován pod názvem Vikingové (režie: John McTiernan a M. Crichton, 1999).

Knihu Pojídači mrtvých řadíme mezi úspěšné knižní tituly. V úvodu titulu je připomenuto, že se zde setkáváme s historickým pramenem – rukopisem, který napsal vyslanec kalifa z Bagdádu, dvořan Ahmad Ibn Fadlán. Autor však nečerpá přímo z originálního rukopisu, protože se dochovala pouze malá část, ale z později zachovaných pramenů. Crichton je velice pečlivý, co se týká faktů, vše si pečlivě vybírá a zjišťuje skrze odbornou literaturu. Problematikou se zabývá velice pečlivě. Ani v tomto titulu nechybí část „použité prameny“ a literatura, s nimiž je čtenář seznámen na posledních stranách knihy.

Příběh vypráví autor rukopisu (ne autor knihy) ich-formou, tedy sám je účastníkem děje a můžeme říct, že i hlavní postavou díla spolu s dalšími členy výpravné skupiny. Celek začíná přirozeným počátkem, přes logicky na sebe navazující motivy (výprava družiny za králem Rothgarem, bitva s wendolou a následný návrat do země Normanů) a končí otevřenou kompozicí. Otevřený konec nám dává naději na pokračování, ale jak se dovídáme v poznámce Michaela Crichtona, není tomu tak.

V úvodu se setkáme s popisem, který nás seznamuje, jak vznikl rukopis, kdo to byl Ahmad Ibn Fadlán a Normané nebo-li Vikingové. Zejména ze začátku se setkáváme s rozdílem mezi vírou islámskou a pohanskou. S těmito a ještě dalšími rozdíly nás Michael Crichton seznamuje prostřednictvím poznámek. Jedná se o srozumitelné vysvětlení upřesňující například vztahy mezi normanskými muži a ženami, nebo přesnost Ibn Fadlánova popisu skrze archeologické důkazy apod. Kniha je ukončena dodatkem, který zpřesňuje celkový rukopis Ibn Fadlána, jedná se především o zmíněné tvory, již obývali hromovou jeskyni a s nimiž se vypravěč setkává. Celý příběh je jedno velké dobrodružství, které je protkáno zajímavými poznatky islámsky smýšlejícího člověka o normanských obyvatelích.

Pokud jsme se setkali dříve s filmovou adaptací této knihy, než se samotnou knihou, budeme přesto příjemně překvapeni. Příběh je psán lehce a srozumitelně, takže samotný čtenář nemusí být světaznalý v oblasti dějepisu, aby pochopil děj knihy. Příběh Ahmada Ibn Fadlána, čtenáře udržuje stále ve střehu a připraveného hltat řádky napínavého děje.

Knihu Pojídači mrtvých vydalo nakladatelství Baronet v roce 1994, pokud toužíte po novějším vydání, je z roku 2005 a taktéž vydáno v Baronetu. Jelikož se jedná o zahraničního autora, knihu nám přeložil Vladimír Hanák a musím podotknout, že velmi zdařile. Jazyk překladu je spisovný a přesto dodává celku jakési kouzlo té doby.