Upíří život: slast, nebo utrpení?

• 

Recenze

Vytvořeno 15. 10. 2011 2:00

Autor: Lenka Martinková

Zase upíři? To bylo první, co mě napadlo, když mi kamarádka půjčila Probuzení, první díl edice Upíří deníky od L. J. Smithe. Ale nakonec mě knížka mile překvapila. I v době přesycené upíry a vampýry si autor našel zajímavé, neotřelé téma.

Většina upírských románů dává najevo, jak je úžasné být upírem. Charismatickým, sexy, nezranitelným… dokonalým po všech stránkách. Ani v Denících nádech něčeho takového nechybí, ale je v něm ještě přimícháno zlo. Kruté a smrtící. V knize je jeho zástupcem bratr hlavního hrdiny – Damon.

Sám hrdina – Ital Stefan Salvatore – není jako ostatní upíři a živí se pouze krví zvířat. Přestože byl proměněn někdy koncem 15. století, jeho život ve stínech mu pořád připadá zvrácený. Snad proto se potuluje po světě a snaží se zapadnout do nějakého společenství. Neúspěšně…

Neméně důležitá je také Elen. Sirotek žijící se svojí mladší sestrou a tetou. Chodí na střední školu, a dokud tam nezačal studovat Stefan, chovala se jako kterákoli jiná puberťačka; se svými kamarádkami chodila na party a společně začínají plánovat, jak by mohla získat kluka svých snů, exotického cizince Stefana Salvatora.

Příběh se začíná zamotávat. V městečku Fell´s Church se odehrávají podivné útoky. Nejdřív to odnese neznámý tulák, následuje Elenina kamarádka a nakonec jejich dějepisář. Všichni byli napadeni stejným způsobem a jsou zmateni. Kdo za tím stojí?

Autor v knize zajímavě proplétá minulost s přítomností a budoucností stejně jako životy Elen a její party, tety a havrana, ze kterého se nakonec vyklube životu nebezpečná hrozba jak pro upíry, tak živé lidi.

Hrdinové zákonitě musí procházet nějakými změnami, aby děj zůstal čtivý a poutavý až do konce. A Smithovi se to daří. Salvatore má obvykle výraz pokerového hráče, ale občas zapomene a chová se jinak, než jak by bylo podle jeho představ správné. Lituje toho, ví moc dobře, že právě tím vystavuje Elen zbytečnému nebezpečí ze své strany, nemůže si však pomoci. Jeho okolí možná začíná ledasco tušit, on je ale rozhodnutý nikdy nic neprozradit.

Většina knih se omezuje na popisy stylu: hladově se jí zakousl do krku. Něco takového je naprosto nemožné v Probuzení najít, to by bylo pod L. J. Smithovu úroveň. Barvitě líčí slastný pocit před pitím, bolestivost drobné ranky na krku, následovanou zvláštním uvolněním, a závěrečnou únavu sajícího upíra. Kolikrát scény popisující krmení mají jakýsi až erotický náboj a čtenář si říká, jestli snad autor něco takového nezkoušel. Nebo popisuje poněkud upravenou událost ze svého života?

Ačkoli je knih o upírech všude plno, edice Upíří deníky je příjemnou změnou.

Ukázka z knihy:

Nemohl zapomenout na minulost – a ani si to nepřál. Navzdory všemu, co se odehrálo, s láskou uchovával vzpomínku na Katherine. Ale existuje jedna vzpomínka, kterou nesmí vyvolat, jedna stránka knihy, kterou nesmí točit. Kdyby musel ještě jednou prožít tu hrůzu, tu… sprostotu… zešílel by z toho.
(…) Jeho učitel měl ještě jedno oblíbené rčení: Zlo nikdy nedojde klidu. Může triumfovat, ale nikdy nedojde klidu.
Proč vlastně přijel do Fell´s Church?
(L. J. Smith: Upíří deníky – Probuzení. Fragment 2009, s. 39.)

Knihu Upíří deníky – Probuzení vydalo nakladatelství Fragment