Za špatné činy se platí, i když jsme si jejich dosah nedokázali představit

• 

Recenze

Vytvořeno 1. 11. 2011 1:00

Autor: Jana Semelková

Třeťáka Filipa L. je mi líto. Navařil si pěknou polízanici. Zavinil nehodu. Jeho vinou je třináctiletá Monika, dcera maminčina přítele, v nemocnici. Teď se trápí. Odpustí mu Monika? A co maminka s Petrem, jak se na vše budou dívat? Co s ním vůbec bude? Jak to může odčinit?

Monika se objevila v jeho životě nečekaně. Má to být jeho sestra – přes Petra, který se k nim nastěhoval po rozvodu s Moničinou maminkou –, i když nevlastní a víkendová. Aspoň tak si to dospělí představují. Taky si myslí, že dělají vše, aby se děti sblížily. Jenže to přece není jen tak. Filip se těšil, že budou kamarádi, jenže Monika umíněně odmítá jeho pokusy o sblížení. Má bolavou duši, za to, že táta od nich odešel, Filipa nenávidí. Našla si prostě obětního beránka. Vlastně ho psychicky týrá. Filip je z víkendů s ní nešťastný. A právě oné noci vše vzkypělo, oné drastické noci se Filip rozhodl k činu, o kterém věděl, že není správný…

S Filipem a Monikou prožijeme pouhé dvacet čtyři hodiny. Den, kdy se ublížený Filip rozhodne k pomstě za všechna příkoří. Jenže nedokáže domyslet důsledky svého činu. On nechce ublížit moc, jen trošku potrestat. Monika zase ve stejném dni pochopí, že viníkem tátova odchodu není ten kluk, co jí ho vnucují za bratra. Rozhodne se, že ho tedy přijme, vždyť i ji samotnou ta situace neskonale trápí. V noci mu napíše dopis. Jenže je pozdě – kola osudu už se roztočila, už nejdou zastavit.

Nový příběh Petry Braunové pro děti je děsivý, traumatizující. Hlavně tím, že se může stát v každé rodině. Málokdy totiž přemýšlíme o tom, co bude pak, až podle nás oprávněný trest spustíme. Jenže dokážeme přijmout i důsledky svého provinění?

Hlavního hrdinu vykreslila Petra jako hodného kluka, který není úmyslně zlý – proto jsem napsala na začátku, že mi ho je líto. Moniku představila jako dokonale nesnesitelnou puberťačku – takže je jasné, na čí straně čtenáři budou. Pak přijde čin a měl by následovat trest. Ten přijít musí, nestačí jen psychické strádání, pozdní lítost. Jenže na konci příběhu mi nějak schází. Stejně jako výrazná reakce rodičů – Filip je odhalen, přitom mu nikdo nevynadá. Podivné. Umím si představit svou reakci, určitě bych nebyla tak klidná jako maminka Moniky. Petr jako kdyby byl naprosto mimo (to je možné), ačkoliv jeho dcera málem přišla o život. Monika Filipovi v nemocnici taky odpouští. Chápu, že si uvědomila svůj podíl na té polízanici, ale přesto si myslím, že by to tak lehce Filipovi neprošlo. Nebo si myslíte, že červené korále, byť koupené v dobré víře jako odpustek, by stačily napravit zlomené nohy a pomoci k navození vzájemné důvěry? Já si to nemyslím.

Přes všechny výtky věřím, že opravdu temný příběh třeťáka Filipa bude pro děti bestsellerem. Přes složité téma, kterému  se věnuje, je čtivý s jasným tahem na branku. Skvěle vymyšlená je i forma působící jako zápis policejního výslechu. 

Možná by si ho měli přečíst i rodiče. Určitě jim pomůže narovnat pokřivené vztahy v rodině a ukáže, co dělají špatně. Možná jim otevře cestu k dětské duši – někdy totiž zapomínáme, že dospělácká vůle nemusí být vůlí našich potomků. Notabene, když jsme je do vzniklých potíží namočili právě my.

Knihu Nejhorší den v životě třeťáka Filipa L. vydalo nakladatelství Albatros