Percy Jackson – Poslední z bohů

• 

Recenze

Vytvořeno 3. 11. 2011 1:00

Autor: Alena Oudová

Být synem Poseidóna a tedy dítětem obdařeným schopnostmi, o kterých se vašim vrstevníkům ani nezdálo, a když ano, tak v nějaké noční můře, není život, který byste si pro sebe dobrovolně vybrali. Ale člověk i polobůh musí brát to, co mu život nabízí, a tak se i Percy Jackson snaží popasovat se svým osudem, jak nejlépe dovede.

Kronos, který opět povstal, k čemuž využil tělo Hermova syna Luka, se snaží svrhnout Olymp. Olymp dříve působící jako nedobytná tvrz a místo, kde padají nejdůležitější božská rozhodnutí o chodu lidského světa, tak najednou působí více než křehce. Se svou armádou nestvůr, démonů a tvorů, o nichž se běžnému smrtelníkovi opravdu ani nezdálo, míří vládce Titánů k Empire State Building. Polobohové musí reagovat. Zatímco hlavní božstva bojují proti ničivému Týfónovi, jejich děti formují armádu, do jejíhož čela se staví Percy Jackson, jehož rozhodnutí má, dle věštby vyslovené Orákulem, spasit, nebo zatratit lidstvo.

Kniha Percy Jackson – Poslední z bohů je pátým a posledním dílem knižní série Percy Jackson a Olympané od Ricka Riordana. Navazuje tak volně na první čtyři díly Percy Jackson: Zloděj blesku, Moře nestvůr, Prokletí Titánů a Bitva o Labyrint. Na zmíněnou sérii však navazuje série další, The Heroes of Olympus od téhož autora. Není třeba se tedy obávat, že by tímto dílem dobrodružství skončilo.

Rick Riordan zůstává také v pátém díle příběhu o chlapci s jedinečnými schopnostmi věrný svému tradičnímu stylu. Kniha je nabitá dějem, akcí, čtenář má pocit, že se stále něco děje a že nemůže přestat číst, dokud se „situace“ nějak neuklidní. Ale ta se neuklidní až do konce knihy, což mnohé čtenáře přivádí do situace, kdy čtou dlouho do noci a ráno jdou unavení do práce či do školy po několika hodinách spánku.

S charakterem postav si Riordan hlavu neláme. Většinu z nich poznali pravidelní čtenáři již v minulých dílech a jsou pro ně tudíž jen „starými známými“. Ani nový čtenář není ochuzen, hlavní hrdinové jednají dostatečně výmluvně na to, aby si každý vytvořil jasnou představu o tom, jací jsou.

Tempo děje je velmi rychlé, chvílemi až strhující. Co však oceňuji na knize nejvíce v tomto ohledu je fakt, že autor dokázal na několika stranách popsat strhující bitvu, v níž došlo hned k několika zvratům, a přesto nemá čtenář pocit, že by byl děj uspěchaný, ukvapený. Naopak plyne zcela přirozeně, akce přechází v akci.

Nechybí překvapivé momenty, vtip a odlehčení. Riordan ukazuje obrovský záběr své fantazie a smysl pro detaily, když popisuje podmořský svět a Poseidonův palác, smysl pro drama, když nechává vygradovat příběh mezi Percym a Annabeth, kteří jsou si blízcí jako přátelé a snad i trochu víc, k nimž do trojice patří Luke, který se přidal na druhou stranu, na stranu zla, ale s nímž Annabeth vyrůstala a který byl po dlouhou dobu její skutečnou rodinou.

Stejně tak nechybí v knize jistá dávka napětí poté, co se Percy vykoupe v řece Styx. Co to pro něj bude znamenat, jaké následky to bude mít? Čtenář má jinak řečeno dostatek prostoru spekulovat a vytvářet si různé varianty pokračování děje. Nedostává všechny odpovědi na své otázky naservírované hned, naopak si musí dávat dohromady kousky skládačky, přemýšlet, zvažovat.

Po dlouhé řadě odborných knih a klasiky pro mě byla kniha Percy Jackson – Poslední z bohů jistou dávkou adrenalinu, energie, dynamický děj mi opět rozproudil krev v žilách a napětí mě doslova připoutalo do křesla s knihou v ruce. Doporučuji takový adrenalinový výlet do světa fantazie i vám.

Ukázka z knihy:

Posadil jsem se vedle Nika a nabrali jsme si jídlo. Už jsem se chystal do něj pustit, když jsem se zarazil.
Seškrábl jsem část jídla do plamenů, jako to děláváme v táboře. „Pro bohy,“ poznamenal jsem.
Dívenka se usmála. „Děkuji. Coby opatrovnice ohně dostávám díl z každé oběti, abys věděl.“
„Už vás poznávám,“ došlo mi. „Když jsem přišel poprvé do tábora, seděla jste u ohně na prostranství mezi sruby.“
„A ty ses ani nezastavil na kus řeči,“ vzpomněla si dívka smutně. „To bohužel neudělá skoro nikdo. Ale tady Nico se mnou mluvil. Byl první za mnoho let. Všichni jen pospíchají. Není čas navštěvovat rodiny.“
„Vy jste Hestiá,“ vyhrkl jsem. „Bohyně domácího krbu.“
Přikývla.
Já vím…vypadala n osm let. Neptal jsem se na to. Už jsem se poučil, že bohové můžou získat podobu, jaká se jim zlíbí.
„Má paní,“ ozval se Nico, „proč nejste s ostatními Olympany, nebojujete s Týfónem?“
„Já na boj moc nejsem.“ Červené oči jí zablikaly. Uvědomil jsem si, že to není jen odraz plamenů. Byly plné ohně – ale ne jako Arésovy oči. Oči této bohyně planuly vřele a přátelsky.
„Kromě toho,“ pokračovala, „musí někdo udržovat oheň v domácích krbech, když jsou ostatní bohové pryč.“ (s. 110 – 111)

Knihu Percy Jackson – Poslední z bohů vydalo nakladatelství Fragment