Sourozenecká láska

• 

Recenze

Vytvořeno 19. 11. 2011 1:00

Autor: Lenka Martinková

Které dítě by nechtělo bydlet na šlechtickém sídle a mít sourozence, se kterým by si mohlo hrát? Ale jde o to, pro jakou hru se rozhodnou… Jestli pro takovou jako dvojčata v knize Dědictví rodu Trnhoffů od Garetha P. Jonese, může se z toho vyklubat i životu nebezpečné dobrodružství táhnoucí se dávno do minulosti.

Sourozenci sirotci Leontýna a Felix oslaví své třinácté narozeniny a zároveň se dohodnou, že jednou provždy ukončí věčné pokusy zabít jedno druhé. Stejně vlastně ani nevědí, kdo s tím začal a kdy. Výbušná zařízení, otrávené svačiny a nebezpečná zvířata jsou v sídle Trnhoffů na denním pořádku a služebnictvo už je na ně zvyklé. Svoji dohodu se rozhodnou sepsat a potvrdit rodinným právníkem, který na jejich panství přijíždí i se svým synem. Ale tajemné útoky stále pokračují. Že by jedno z dvojčat nedodrželo úmluvu? Vlastně ještě nemá důvod, když to není černé na bílém. Nebo za nehodami stojí někdo jiný?

Děj knihy se odehrává ve smyšleném anglickém hrabství. Snad každé místo má svoji pohnutou temnou historii, která dokresluje ideální strašidelnou atmosféru pochmurného panského sídla, ve kterém dvojčata vyrůstají. Krutý osud neminul ani přilehlou vesnici, do níž se sourozenci bojí vůbec vstoupit. A dobře vědí proč – jejich předci na poddané byli abnormálně přísní a i dnes její obyvatelé na hranicích místo figuríny Guye Fawkese upalují zpodobnění člena rodu Trnhoffů.

Autor čtenáře zbytečně ze začátku nezatěžuje složitými rodinnými vztahy a velkým počtem postav zasahujících do příběhu. Vystačí si se sourozenci neustále si usilujícími o život, pěti sluhy a právníkem se synem. Později se do laviny událostí připletou ještě obyvatelé vesnice. Každá z postav si jde za svým vlastním prospěchem, takže není jisté, na koho se sourozenci mohou obrátit a věřit mu. Do poslední stránky ani není jasné, kdo je spíš kladný a kdo záporný.

Začátek příběhu nevypadá nijak záživně, dokonce by se dalo říct, že je jakoby psaný pro čtenáře mladší devíti let, kterým byl příběh primárně určen. Po několika nehodách a podezřeních se dá příběh do pohybu a už není možné se od něj odtrhnout. Přicházejí úklady a plány vražd, které by mladé čtenáře mohly vyděsit. Ani některé úvahy nejsou vyloženě vhodné pro devítileté děti.

Ukázka z knihy:

„Jdu zpátky na zámeček,“ vyprskl najednou Adam, který jí četl přes rameno.
„Proč?“
„Není správné někomu takhle čmuchat v domě. Neměl jsem se nechat přemluvit.“
„Půjdu s tebou.“
„Ne,“ řekl Adam rázně. „Raději bych šel sám. Tady máš na autobus,“ hodil jí librovou minci a vyřítil se z místnosti.
Leontýna se posadila a otáčela mincí v ruce. Adamova náhlá změna chování a rozhodnutí odejít bez ní ji pořádně zmátly. Napřed ji vlákal do vesnice a pak ji tu zanechal samotnou.
(Jones, G. P.: Dědictví rodu Trnhoffů. Praha: Mladá fronta 2011, s. 130.)

Knihu Dědictví rodu Trnhoffů vydalo nakladatelství Mladá fronta