Nesmrtelné pohádky Karla Čapka znovu vydány

• 

Recenze

Vytvořeno 8. 2. 2012 1:00

Autor: Marta Šimečková

Devatero pohádek. To je klasika české pohádkové tvorby, která nenechá chladným téměř žádného z nás. Většina dospělých čtenářů si totiž při vyslovení názvu tohoto nesmrtelného díla vybaví idylické chvilky dětství. Já sama si vzpomenu na okamžiky, kdy mi babička předčítala z této knihy večer před usnutím. A v koutku oka se mi objeví slza, protože vím, že tyto chvilky už nikdy nebudu moci vrátit.

Kniha Devatero pohádek vyšla poprvé roku 1931. Název tohoto souboru napovídá, že obsahuje celkem devět příběhů, které čtenáře seznámí s řadou zajímavostí ze světa živočišné říše i té lidské. Ze zvířátek se můžete těšit na kočky, psy i ptáčky, lidé tu pak zastupují řadu zajímavých profesí, jako jsou loupežníci, policisté, doktoři či pošťáci. Nechybí ani u dětských čtenářů oblíbení vodníci nebo v pohádkách méně obvyklí tuláci.

Karel Čapek ve svých příbězích spojuje znalost reálného světa spolu s fantastickými prvky. Není tedy divu, že u něj mají zvířata nadpřirozené schopnosti, kterými se někdy mohou pyšnit i lidské postavy (například kouzelníci, Hejkal, rusalky). Na pohádkách si cením zejména originality a rovněž autorovy odvahy spojovat na první pohled neslučitelné motivy a to vše popsat poutavým způsobem za pomoci jemné nadsázky. Text je doprovázen originálními ilustracemi Josefa Čapka.

O popularitě Devatera pohádek svědčí i jejich četné (nejen) filmové zpracování. A rovněž to, že po tolika letech opět vychází u Albatrosu, největšího českého nakladatelství zaměřujícího se na dětskou literaturu. Doufám, že si tato půvabná kniha najde cestu k vám a ke všem malým čtenářům.

Ukázka z Pohádky vodnické:
Jestli si děti, myslíte, že vodníci nejsou, tak tedy vám říkám, že jsou, a jací! Tak třeba zrovna u nás, co jsme se my jako narodili, bydlel jeden v řece Úpě pod splavem, a jeden byl tuhle v Havlovicích u toho dřevěného mostu, a jeden se zdržoval v Radečském potoku, to byl Němec německá, ani slova česky neuměl; však jednou přišel k mému tatínkovi, aby si dal vytrhnout zub, a za to mu donesl košíček stříbrných a růžových pstruhů pěkně pokladených kopřivami, aby zůstali čerství; a že to byl vodník, bylo vidět z toho, že po něm na židli bylo mokro.
(Čapek, K. Devatero pohádek. Praha: Albatros 2011, s. 117.)

Knihu Devatero pohádek vydalo nakladatelství Albatros