Elfové jako spojenci lidí

• 

Recenze

Vytvořeno 15. 7. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Přijde mi, že fantasy literatury není nikdy dost a zvlášť dneska, kdy čte jenom málokdo. Toho si všimla také mladá úspěšná autorka Michaela Burdová a na svoje konto si připsala další edici – Křišťály moci. Ve Fragmentu nedávno vyšel poslední díl – Minotaurus, ale já jsem prozatím skončila u Hněvu Pána ohně, tedy druhého dílu.

Neilin je Vyvolená k tomu, aby získala všechny čtyři křišťály moci, a porazila tak temného elfa Isgraëla. Začíná válka, ve které lidé bojují po boku bílých elfů a snad by se k nim mohli přidat i bájní grafové. V téhle nebezpečné době má lidská dívka splnit svůj úkol, putuje zemí v doprovodu svých elfských ochránců… Na první pohled se zdá úkol takřka primitivní, zvlášť když ji křišťály k sobě volají, ale co má dělat, jestliže na ni útočí jeden z nejlepších Isgraëlových bojovníků s vycvičeným drakem?

Lidská dívka Neilin se ke svému úkolu dostala jako slepý k houslím. Nikdy vlastně nechtěla být Vyvolená a teď, když tahle situace nastala, se nedokáže se svým osudem vyrovnat. Není divu, když na začátku druhého dílu zjistí, že elf, kterého měla ráda, není tím, za koho se vydává, ale vlastně její nepřítel. Ve skutečnosti se jmenuje Awrixel, je vrah a syn Isgraëla. Copak by někdo takový pomáhal v boj proti svému otci? Neilin je na vážkách. Když se však setká s Awrixelovou sestrou, pochopí, že jí elf nelže. Neváhá vzít osud do svých rukou a spolu s přáteli se vydává za prvním křišťálem moci.

Hlavní hrdinové jsou takřka neustále na cestě. Nemohou se zastavit, ani kdyby chtěli, protože pak by se stali snadnou kořistí pro Isgraëlovo vojsko. To jim je sice stále v patách, ale útok lidského krále Edriana na Smaragditt nepřátele zdržuje. Vzhledem k tomu, že příběh je rozdělen podle toho, kde se která postava nachází, se čtenář přenáší z místa na místo. Za začátek by se dala označit bitva o Smaragditt, Neilin musí projít Temným hvozdem, kde je Awrixel, takže se nějakou dobu musí zdržet v hlavním městě bílých elfů. Pro Neilin je to jedna z nejdůležitějších zastávek, při níž se naučí ovládat svoji moc. Pak už je nezbytné vydat se na cestu. Nejprve vede do Třpytivého lesa, pak k jezeru, kde žije další strážce křišťálu.  Autorka používá množství místopisných názvů, takže čtenář má občas pocit, že netuší, která bije. Ale od toho je  hned na první stránce jednoduchá mapka.

Občas to vypadá, že se v ději neztrácí jenom čtenář, ale i sama Burdová. V jednu chvíli se zmíní, že za každého zabitého ibraxira nastoupili tři noví, a o pár stránek dál už to jsou jenom dva, v následující kapitole jeden jediný… Nebo to možná byl náznak, jak hrdinně obránci bojovali. Ale v takovém případě by si maličko protiřečila, protože popisuje, jak útočníci prolomili obranu a vnikli do města.

Když si odmyslím tyhle drobnosti, musím uznat, že jde vlastně o čtení plné lidských citů a Michaela Burdová má pro svoje čtenáře poselství okořeněné fantasy příběhem.

Ukázka z knihy:

Někdo zadul na poplašný roh. Městem se rozlil dunivý, hluboký, bublavý zvuk. Ten hrozný zvuk byl předzvěstí smrti.
Ale ne naší smrti, blesklo králi hlavou. Nepřipouštěl si, že jeho vlastní muži padají se zkrvavenými hrdly, s probodanými těly a useknutými hlavami.
My zvítězíme.
(Burdová, M.: Křišťály moci – Hněv Pána ohně. Praha: Fragment 2011, s. 13.)

Knihu Křišťály moci – Hněv Pána ohně vydalo nakladatelství Fragment