K čemu ty hvězdičky, Tome?

• 

Recenze

Vytvořeno 1. 9. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

V okamžiku, kdy místo snadno pochopitelné a omluvitelné pravdy vyhrkne člověk automaticky nějakou nejapnou výmluvu, je o problémy postaráno. A také o zábavu – pro ty, kteří v tom nejedou, třeba pro spolužáky. Ale co, proč říkat takové banality, jako že jsem zapomněl úkol, když se najdou jiná, zajímavější vysvětlení? Třeba agresivní pes nebo nakažlivá nemoc. To je jen jedna z drobných starostí, kterými je zavalen žák páté třídy Tom Gates z knihy Liz Pichonové s trochu komplikovaným titulem Úžasný deník - Tom Gates - Super hustý výmluvy.

Kniha Liz Pichonové sleduje krátký úsek hektického života úplně obyčejného kluka, který nepatří ani ke snaživcům jdoucím za svým cílem, ani k vyhlášeným lotrům, kteří soustavně ničí zbytky nervů svých pedagogů. Tom má opravdu plné ruce práce, musí se zabývat spoustou interesantních věcí, jako je kapela Zombijský rafani, ve které hraje se svým kámošem, musí vymýšlet nespočet způsobů, jak zlobit svou nemožnou sestru Delii, musí nějak vybruslit z průšvihu, způsobeného zapomenutým úkolem a skvělou výmluvou.

Čtenáře, kteří už četli předchozí Úžasný deník - Tom Gates nepřekvapí, jakým způsobem je psaná. V textu je celá řada obrázků, některé vypadají, jako kdyby si je autor deníku čmáral na papír v okamžicích, kdy ho nic nenapadá, jiné nahrazují slova – čtenář pamětník si určitě vybaví jednoduché texty, které četl svým dětem před spaním, ve kterých vložené obrázky dětem dovolovaly doplňovat a dokončovat věty. Kromě oživení mají bohatě zastoupené kresby ještě jednu funkci – dávají čtenáři pocit, že opravdu superrychle čte. Ani se nenaděje a je po všem. Třísetstránková kniha zmizí v jeho nenasytné čtenářské hlavě.

Liz Pichonová vtipně zpracovává obvyklé stereotypní představy o rodině a škole – rodiče jsou trapní, je potřeba je držet co nejdál od svých kamarádů, abyste nebyli shozeni nějakou jejich nejapnou poznámkou. Sourozenci jsou otravní a nejhorší jsou starší sestry. Škola je místo, kde se setkáváme s kámoši, jediné, co se dá snést, jsou přestávky. Nosit úkoly je průda. Tom je prostě úplně normální kluk. Jeho snaha o získání nejvíce hvězdiček (dobré hodnocení nalepované učitelem na nástěnku) ze třídy je proto málo pochopitelná. Téma jako vystřižené ze známé dětské knihy Dobrodružství Toma Sawyera. Mark Twain však jeho motivaci vysvětluje lépe a jeho Tom situaci řeší způsobem, který lépe odpovídá mentalitě takového kluka.

Není ovšem pochyb, že Liz Pichonová se svou knihou přesně trefila do cílové věkové skupiny. Humor, se kterým podává dobrodružství svého hrdiny, je neodolatelný a Tom své malé čtenáře rozhodně neodpuzuje přílišnou snaživostí nebo pravdomluvností. I další postavy potěší, přestože jejich skladba je v knihách tohoto typu takřka standardní. Kromě již zmíněných rodičů a otravné sestry je to strýc, teta a dva bratranci, kteří si Toma občas berou na mušku svých žertů. Zdrojem vtipných situací jsou i drobnosti, které se před strýcem a tetou nesmějí říkat – kolik tatínek zaplatil pokut za špatné parkování nebo že bude mít narozeniny. Další postavou je protiva Marcus, na kterého má Tom spadeno a který se nakonec projeví jako opravdu VELMI podlý darebák. Naopak k Amy, chytré spolužačce, cítí Tom neobvyklé sympatie. Týpek, kterého určitě všichni známe, je pan Fingle, tatínek Tomova nejlepšího kamaráda. Pan Fingle má sbírku starých desek a trpí potřebou vysvětlovat a předvádět, jak úžasné byly hity šedesátých let.

Tom se svým nejlepším kamarádem Derekem založili hudební skupinu. Repertoár zatím není valný, také ve dvou lidech toho příliš neuhrají, hledání bubeníka je dalším vděčným tématem. Z hyperaktivního Normana, který se do konkurzu přihlásí, se nakonec vyklube fenomenální hudebník – kluk, od kterého se Tom raději držel dál a považoval jej za divného, se při bližším seznámení ukázal jako zajímavý a hodný pozornosti.

Citlivost a smysl pro míru autorka osvědčila ve scéně prvního vystoupení Tomovy kapely. Kýčovitý moment prvního velkého úspěchu vtipně otupila tím, že vystoupení bylo v domově důchodců a zprostředkoval jej Tomův děda. Kapela sklidila zasloužený úspěch svým originálním hitem Delia je trouba a také starými fláky z diskotéky pana Fingla Divoška a Kouř nad vodou.

Kniha Liz Pichonové patří mezi ty, které vedou děti k zájmu o čtení. Jednoduchý příběh je podobný těm, jaké děti každodenně prožívají, nebo alespoň o nich sní. Postavy deníku Toma Gatese jsou lidé, které děti běžně potkávají ve škole nebo s nimi žijí v domácnosti a jejich vlastnosti jsou jen mírně zkarikované. To nejlepší na knize ovšem je, že pokud si ji přečte dospělý čtenář, bude se u ní bavit stejně dobře jako jeho potomek.

Knihu Úžasný deník Tom Gates - Super hustý výmluvy vydalo nakladatelství Fragment