Logopedické pohádky

• 

Recenze

Vytvořeno 20. 10. 2012 2:00

Autor: Štěpán Ledvinka

„Tatíntu, povídej mi poládku, plosím,“ řekl mi s neodolatelnou roztomilostí nedávno můj tříletý syn.
„Ale Honzíčku, neříká se přece poládku, ale pohádku, a místo plosím přece prosím, ne?“ pokoušel jsem se o výchovu syna.

„Jo, dyť povídám, tatínku, povídej mi poládku, plosím“, odvětil již poněkud nerudně synek.
„Ach jo, jak bychom tě naučili pěkně mluvit,“ přemýšlím nahlas a klučík se na mě mezitím dívá tázavým pohledem a netrpělivě čeká, až začnu s „bylo, nebylo, za sedmero vršky, devatero potůčky …“

Jak spojit vyprávění pohádky a zároveň příznivě ovlivňovat výslovnost našeho potomka? Odpověď nejen mně, ale i ostatní rodičům dávají Logopedické pohádky autorek Ilony Eichlerové a Jany Havlíčkové. Následující recenze si neklade za cíl hodnotit odbornou úroveň publikace, ale spíše její uživatelskou přívětivost.

Kniha obsahuje 56 pohádek, pomocí kterých si děti mohou upevňovat správnou výslovnost problémových hlásek. Každá pohádka se věnuje určitým problémovým partiím, například výslovnosti „l“ ve všech pozicích bez r a ř, nebo pr (bez ř) apod. Procvičovaná slabika nebo hláska je vždy v textu tučně zvýrazněná, což umožňuje se na ně lépe soustředit.

Pohádky, přestože hlavní poslání knížky je trochu jinde, jsou velmi nápadité. Je až s podivem, jak umně autorky spojily děj pohádky s logopedickým nácvikem. Asi nejlépe celou knihu popíše krátká ukázka, která vám umožní udělat si na knihu svůj vlastní názor.

Ukázka z pohádky „Líná Lída a laskavá Lada“, ve které se procvičuje l na začátku slov (bez r, ř):

„Na louce u lesa žijí dvojčata Lída a Lada. Obě jsou stejně líbezné, avšak povahou se liší. “
„Jde Lada luční pěšinou, listnatým lesem. Cestou potkává laně, lišky, lasičky.“

Z osobní zkušenosti mohu říci, že našemu synovi se pohádky líbily a navíc nebyl problém jej přimět, aby opakoval a správně vyslovovat daná slova. Pohádky si s velkou oblibou vybíral nejen podle obsahu pohádky, ale podle obrázků u jednotlivých pohádek, protože jako každá správná pohádková „knížna“, jak by řekl náš malý velký rošťák, je plná krásných barevných ilustrací.

Knížka se stala naším dobrým společníkem i na prázdninách u dědy a babičky.
„Honzíčku, co bys ostatním dětem a jejich rodičům k té knížce řekl, líbila se ti?“, snažím se do své práce zapojit svého potomka.
„Jo“, kuňkne potomek někam k hračkám, aniž by od nich vůbec zvedl oči. No, i já vám knihu rád doporučím. Naše první (domácí) krůčky k lepší výslovnosti se s ní staly mnohem snazší a pro kluka i zajímavější a zábavnější.

Knihu Logopedické pohádky vydalo nakladatelství Portál