Zuzana Pospíšilová: Jak se kozel stal zahradníkem. Čtení pro prvňáčky

• 

Recenze

Vytvořeno 21. 10. 2012 2:00

Autor: Jitka Libigerová

V nakladatelství Grada vyšla Zuzaně Pospíšilové v roce 2011 pohádková kniha pro děti Jak se stal kozel zahradníkem. Na půvabných ilustracích se podílela Markéta Vydrová. Pohádky Zuzany Pospíšilové vás přenesou do světa zvířátek. Seznámíte se tak s ustrašeným zajícem Augustýnem, s třemi myšími bratry Láďou, Leošem a Luďkem, kozlem Bohdanem či veselou bleškou Emilkou a mnohými dalšími.

Zuzana Pospíšilová pracuje jako dětská psycholožka ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě. Je dvojnásobná maminka a autorka pohádek a básniček pro děti, jež publikuje knižně či v časopise Sluníčko. Z další tvorby jí jmenujme Pohádky před spaním, Domeček pro šneka Palmáce, Školní detektiv, Školní strašidlo, Hádám, hádáš, hádáme, Hádanky a hříčky nejen se slovíčky, Poznáváme písmena a další.

Jak se stal kozel zahradníkem

Pan Procházka byl ředitelem obrovského zahradnictví v Kozlovicích již padesát let. Náročná práce ho ale natolik zmáhala, že za sebe hledal náhradu. Když si tohoto inzerátu všiml chytrý šprýmař kozel Bohdan, ihned pomyslel na to, jak v zahradnictví pojídá všelijaké zelené dobroty, a na místo se přihlásil.

„Pročesal si svůj hustý kozlí plnovous, na hlavu si narazil elegantní klobouk, aby zakryl rohy a zároveň vypadal důstojně.“

(POSPÍŠILOVÁ, Z.: Jak se stal kozel zahradníkem. Grada: Praha, 2011.)

Pana Procházku okouzlila Bohdanova znalost, už když se Bohdan rozvykládal o zahradničení, ředitel si pomyslel, že lepšího náhradníka by nenašel. A tak spokojen odešel do důchodu.

Sotva pan Procházka odešel, už se Bohdan vydal hledat něco dobrého k snědku. Tu snědl hlávku šťavnatého zelí, tam svazek petržele, mrkev, okurky, no zkrátka všechno, nač narazil. Avšak tajně, aby o tom nikdo nevěděl. Den ode dne mizelo stále více zeleniny, která se pěstovala pro školní jídelny a restaurace. Po městě se to však rychle rozneslo, až se to dozvěděl i pan Procházka. Na zahradnictví mu stále hodně záleželo, proto se tajně vplížil večer tajným vchodem do zahrady, schoval se za husté rybízové keře a čekal, co se bude dít. Netrvalo dlouho a objevil se ředitel Bohdan a začal se ládovat mrkví jednu za druhou. Pan Procházka čiperně vylezl z úkrytu, a jak ho Bohdan uviděl, polekaně začal utíkat. Už nikdy se nevrátil, a pan Procházka se tak vrátil na své původní místo. A pakliže neumřel, tak tam řediteluje dodnes.

„Jisté ovšem je, že od té doby se o někom, kdo nadělá více škody než užitku, říká, že se z kozla stal zahradník.“

(POSPÍŠILOVÁ, Z.: Jak se stal kozel zahradníkem. Grada: Praha, 2011.)

Kniha obsahuje pět kapitol, v nichž se děti seznámí s tím, co je to metafora a přirovnání, neboť jich je knížka plná. Původ je někdy zjevný, jindy skrytý. Proč se říká ustrašený jako zajíc, tichý jako myš, šťastný jako blecha? Nebo proč neudělat kozla zahradníkem? Tyto odpovědi na položené otázky naleznete v knize určené všem prvňáčkům, ale i ostatním, kteří se chtějí u knihy poučit, ale i odpočinout. Pospíšilová tak spojila zábavu s výchovou.

Když se setmělo, šel Kája opět prozpěvovat. Tentokrát pod okna Aninky. A zpíval ještě hlasitěji a o mnoho líbezněji než včera. Sám poznal, že teprve dneska mu to jde opravdu od srdce. Aninka otevřela okýnko a potichoučku zavolala: „Kájo, jsi to ty?“ Kája neodpověděl a zpíval dál. Ráno bylo mezi slavíky hotové pozdvižení. Nevyprávělo se o ničem jiném než o tajemném zpívajícím slavíkovi. Všichni zkoušeli jen tak sami pro sebe taky zpívat. Nejprve to bylo jen vrzání a skřípání, ale brzy už to uměli opravdu všichni a po večerech chodívali také zpívat Anince. Od té doby zpívají slavíci ze všech ptáků nejkrásněji. A také o lidech, kteří jsou výborní zpěváci, se říká, že zpívají jako slavíci.

(POSPÍŠILOVÁ, Z.: Jak se stal kozel zahradníkem. Grada: Praha, 2011.)

Knihu Jak se stal kozel zahradníkem vydalo nakladatelství Grada