Pohádky faktu Míši Veteškové

• 

Recenze

Vytvořeno 31. 12. 2012 2:00

Autor: Jana Semelková

Míša Vetešková je reportérkou Českého rozhlasu. Proto se jí tu a tam stane, že nepřijde domů včas a děti ke spánku ukládá manžel. Jak se dětem omluvit? Jak jim vysvětlit, že na ně nezapomněla, ale… Míša na to přišla – místo omluvenky z rozhlasu začala nejdříve dceři a nyní i synovi vyprávět trošku jiné pohádky na dobrou noc. Jsou to spíše pohádkové reportáže. Dala tak i ostatním maminkám a tatínkům návod, jak se mají psát nebo vyprávět správné omluvenky za pozdní příchody domů.

 

První pohádky vyšly vloni v souboru Jak maminka vylezla na strom, letos k nim přibylo dalších jedenáct vyprávění o tom, Jak maminka vylezla na věž. O této události je hned první pohádka – odehrává se na hradě Křivoklátu a v hlavní roli je zvon Zikmund, který se bál znít do kraje. Pak se ještě maminka v Národním divadle podívá na jeviště i do tunelů pod ním, bude kormidlovat loď, vyrobí si vánoční ozdobu, na hrnčířském kruhu vytočí hrníček, a dokonce bude na půdě Národní knihovny chytat písmenka, která nezodpovědně utekla z knížek. A ještě se jí podaří potkat se slavíkem Karlem Gottem a proletět se s ním. V jednotlivých reportážích, které jsou postaveny na faktech, se maminka vždycky příhodně promění – tak už to dělala v první knize a tohle umění jí vydrželo i nadále.

Za jedenácti pohádkovými příběhy je Vysvětlovníček, který uvede na pravou míru některé vyfabulované události. To aby malí čtenáři pak někde netvrdili něco nepodloženého.

Veselé a chytré reportáže opět ilustrovala Lucie Seifertová. Na ilustracích je vidět, jak ji maminčina dobrodružství bavila. Lucie Seifertová se věnuje ve svých autorských knížkách pro děti historii, přibližuje ji tak, aby dějiny nebyly nuda. Současně se musí držet určitých faktografií – proto její obrázky jsou to pravé pro pohádkovou reportáž – na jasně vymezených a určených základech popouští uzdu vlastní fantazii ve stejném rozsahu, jako autorka textu. Výsledkem je půvabná knížka, kterou si přečtou malí i velcí s chutí.

Jak je vidět, autorky mají v zásobě příhod na tucty, takže můžeme čekat, že za rok maminka zase někam vyleze. Docela by mne zajímalo, kam to bude 

Knížky se naklonily a ukázaly ke stropu. Tam se na lustru pohupovalo písmeno U. V rohu na stěně poskakovalo K a kousek od něj syčelo S. Špička písmene A čouhala z krabičky na sušenky, kterou na polici zapomněl knihovník, a B se kolébalo na propisovací tužce ležící opodál.
„Měla by se zahnat zpátky, jinak jsou knížky k ničemu,“ podotkla jsem.
„Nejsem placený od chytání písmen. Mým úkolem je spřádat sítě,“ prohlásil tvůrce pavučin a chystal se odkráčet do rohu.
„Měl bys mi poct, jinak ti neposedná písmena potrhají sítě,“ upozornila jsem ho.
„Pchá!“ odpověděl.
„Máš dost očí, tak se dívej,“ a ukázala jsem na písmeno O, které se právě kutálelo přímo do třpytivé, lepkavé houpačky. Za ním běželo M a připravovalo se ke skoku mezi vlákna. Písmeno L si to mašírovalo k hedvábné nitce a chystalo se po ní vyšplhat na lustr za písmenem U.
„Zadrž je! Vždyť zničí mou celodenní práci,“ vypískl zděšeně pavouk.
„Pomůžu ti, ale pak se mnou pomůžeš knížkám!“ smlouvala jsem s ním. Chvíli koulel očima a pak přikývl. Uchopila jsem O a M mezi prsty, dřív než potrhaly pavučinu. Písmena se kroutila jako žížaly, ale do sítě jsem je nepustila. Došla jsem si i pro N a U a nevadilo mi, že se šklebí a kopou nožičkami.„Jsi hodná, novinářko,“ poděkoval osminohý tkadlec a vydal vysoký tón, jako když píšťalkou pískne. V ten okamžik ze všech škvír, děr mezírek a otvůrků vylezli jeho druhové. Na nic nečekali a během chvíle na půdě upředli tolik sítí, že rozjívená písmena neměla kudy uniknout.

(Vetešková, M.: Jak maminka vylezla na věž. Praha: Petr Prcha, 2012, s. 67–68.)

Knihu Jak maminka vylezla na věž vydalo nakladatelství Petr Prchal