Myška a pohádková polívka. Čtyři pohádky

• 

Recenze

Vytvořeno 12. 1. 2013 2:00

Autor: Jitka Libigerová

Jak to dopadlo s myškou, která seděla pod stromem a četla si knížku, se můžete dozvědět v knize Arnolda Lobela Myška a pohádková polívka. Z anglického originálu Mouse Soup knihu přeložila Kateřina Závadová.Vydalo ji nakladatelství Albatros.

Když myška seděla pod stromem a četla si knížku, vyskočil lasičák, myšku popadl za ocásek a přinesl si ji domů. „Ááá, to bude znamenitá polívka!“ řekl si lasičák. Myška se však nedala – v takové polívce přece nesmějí chybět pohádky, to jistě pan lasičák dobře ví. Pak teprve bude polívka vynikající! A hned se nabídla, že mu čtyři pohádky povypráví. A jak to nakonec se statečnou myškou dopadlo? Čtěte a uvidíte.

Arnold Lobel (1933 – 1987) byl americký spisovatel a ilustrátor. Začal se zajímat o dětskou literaturu už během svých studijních let. První knihu ilustroval v roce 1961 a od té doby vytvořil obrázky k dalším asi šedesáti knihám různých autorů. Napsal a ilustroval také na dvacet autorských knížek, které mají nepostradatelný humor a jejichž základním tématem je láska a přátelství. Ve svých knihách Lobel zobrazuje tradiční lidské slabosti, jako je nenasytnost, pýcha, hloupost; hrdiny jeho příběhů jsou ale často zvířata. Z tvorby jmenujme Kvak a Žbluňk od jara do Vánoc (1995), Kvak a Žbluňk se bojí rádi (2008) či Pan Sova (1996).

Vosy a bláto

Jednou šel malý myšák přes les a ze stromu na něj spadlo vosí hnízdo. Přistálo mu přímo na hlavě. „Vosy, odleťte si jinam!“ zvolal myšák. „Ani za mák nestojím o to, abyste mi seděly na hlavě.“ Vosám se však na myšákovi líbilo. A tak šel na to myšák moudře. Navykládal vosám, že jde do svého domečku do mokřiny plné bahna. Nejdříve měl bahno po kolena, potom po pás, až udělal ještě jeden krok a byl v blátě po bradu. Nakonec ponořil celou hlavu. To se vosám nelíbilo, takže odletěly. Vychytralý myšák vylezl z bahna a vypravil se domů. Napustil si vanu a dal si teplou koupel. 

V knize nechybí pohádka o dvou balvanech, o cvrčcích či o trnitém keři. Všechny pohádky mají šťastný konec, jak by to mělo v opravdové pohádce – a nejen v ní, ale i v obyčejném životě – být. Vždy se objeví někdo, kdo druhému pomůže ze svízelné situace. V případě malého myšáka vítězí selský rozum. A jak to dopadne s myšičkou? Přelstí zlého lasičáka, nebo si z ní udělá skutečně lahodnou polévku? Nejdříve musí všechny pohádky do polévky zamíchat, ale jak to udělá? To se nechte překvapit v této půvabné pohádkové knize, která je určena těm nejmenším čtenářům jako první čtení. Poučit se z ní mohou rovněž i dospělí čtenáři.

„Vidíte? Tady! Nějaký keř prorostl do mého křesla,“ naříkala stará paní. „Jak se tam dostal?“ vyptával se strážník. „To vůbec netuším,“ rozpovídala se. „Sedla jsem si a něco mě píchlo. Když jsem vyskočila, vidím, že je to keř.“ „To jste ale chudinka, paní,“ politoval ji strážník. „Netrapte se, já ten keř z vašeho křesla vytrhnu. Budete v něm zase moct sedávat, jak vám libo.“ „Ne!“ vykřikla stará dáma. „To si rozhodně nepřeji! Nechci tam sedat. Naseděla jsem se celý život ažaž. Mně se ten keř líbí! Plakala jsem, protože chřadne. Vidíte? Větve má svěšené, něco mu chybí.“ „Možná má ten keř žízeň, nemá tady dost vody!“ řekl strážník. „To mě nenapadlo,“ zaradovala se stará paní a zalila křeslo vědrem vody. Keř se otřepal a napřímil. Na větvičkách vyrašily zelené lístky. Objevila se poupata. Na keři rozkvetly velké růže. 
(Lobel, A.: Myška a pohádková polívka. Praha: Albatros, 2011.)

Knihu Myška a pohádková polívka vydalo nakladatelství Albatros