Bulík ještě nevyrostl

• 

Recenze

Vytvořeno 24. 4. 2013 3:00

Autor: Jiří Lojín

Není to tak dávno, co jsme prožívali s doktorem Proktorem, Lízou a Bulíkem dobrodružství při zachraňování Juliety Margarínové. Nyní nás čeká další – hrdinové norského spisovatele Jo Nesbøho doktor Proktor a jeho malí přátelé musí zachránit svět. Dnes už víme, že konec světa nepřišel, a tak nebudeme překvapeni, že se jim jejich úkol povedl a v názvu Doktor Proktor a konec světa. Možná… platí jen to „možná“. A to je dobře.

V Oslu se začnou dít podivné věci. Jsou to sice zdánlivé maličkosti jako chybějící háčky v nápisech, ztrácející se ponožky nebo náhlé ataky řečové vady, ale doktor Proktor v nich dokáže rozeznat blížící se konec světa. Země musí čelit invazi mimozemšťanů – měsíčních chameleónů. Jak by jí ale mohla čelit, když celé Norsko propadne kouzlu sbormistra Lea Tenorsena a zvolí si jej za prezidenta? A jen hrstka z nich je schopna si uvědomit, že je to více než znepokojující? Samozřejmě, jako vždy je právě na této hrstce, aby zkáze světa zabránila. Aby nezůstalo vše jen na doktoru Proktorovi, Líze a Bulíkovi, přidají se do party i další – učitelé paní Strobeová a Gregor Galvanius. A nesmíme zapomenout na sedminohého peruánského savého pavouka Perryho, který v příběhu hraje velmi podstatnou roli. Zato Julieta Margarínová autorovi tentokrát z příběhu zcela vypadla. Pro funkci vzbouřence by se ideálně hodil i další člen učitelského sboru, dirigent orchestru Madsen. Jako člověk, který nemůže pěvecké sbory ani cítit, nebyl charismatickým Leo Tenorsenem nijak ovlivněn. Bohužel zklamal, na konspirační schůzku donesl pouze omluvenku:

„Madsen je nachlazený a nemůže se bohužel dnešního odbojového hnutí zúčastnit. Zdraví Madsenova matka.“
(NESBØ, Jo. Doktor Proktor a konec světa. Možná…. Přel. Jiří Vyorálek. Brno: Jota, 2013. s. 142.)

Když spiklenci zjistí, že příčinou podivného chování norského národa je hypnóza aplikovaná Leo Tenorsenem prostřednictvím televizního vysílání, vydávají se osvobodit krále z vyhnanství, protože jak známo, král – stejně jako u nás třeba prezident – pravidelně hypnotizuje davy svých poddaných novoročním projevem. Zpravidla to probíhá takto:

„Drazí krajané. Starý rok je za námi a přinesl nám mnohé úspěchy a radost. Kupříkladu to, že průměrná tělesná váha stoupá a Norsko je jednou z nejšťastnějších zemí na světě. Získali jsme zlatou medaili v klasicky kombinovaném biatlonu s přenocováním a městečko Honningsvåg bylo letos opět vyhlášeno jedním z nejsevernějších měst na světě."  
(NESBØ, Jo. Doktor Proktor a konec světa. Možná…. Přel. Jiří Vyorálek. Brno: Jota, 2013. s. 260.)

Hrdinové třetí knihy o doktoru Proktorovi zůstali stejní. Ve školním kolektivu nejsou oblíbeni, mají jiné zájmy než ostatní, jsou stále terčem šikany ze strany tlustých sourozenců Trulse a Tryma, Bulík je stále stejně prostořeký, a hlavně – ještě vůbec nevyrostl. A zdá se, že ho autor nemá v úmyslu nechat vyrůst. Stejné zůstaly i rekvizity, podivné vynálezy ještě podivnějšího vědce. V příběhu si zahraje opět prdicí prášek, nově přibudou balanční boty.

Příběh o konci světa je podstatně jednodušší než předchozí Vana času, v níž se hrdinové proplétají historií, zasahují do ní a setkávají se se známými osobnostmi v neznámých souvislostech. Přesto je Konec světa plný fantazie a reálií upravených do groteskních spojitostí. A protože konec světa nepřišel, můžeme se zanedlouho těšit na české vydání další „proktorovské“ knihy s názvem Doktor Proktor a velká zlatá loupež.

Knihu Doktor Proktor a konec světa. Možná… vydalo nakladatelství Jota