Výprava za tajemstvím Medvědí skály

• 

Recenze

Vytvořeno 11. 10. 2013 3:00

Autor: Lenka Martinková

Thomas Brezina je známý především díky sérii příběhů o čarodějných sestrách. Před několika lety však ve Fragmentu začala vycházet dobrodružná edice nazvaná Expedice Kolumbus od stejného autora, která své čtenáře přenese do nejrůznějších historických období. Začátkem prázdnin v nakladatelství znovu vyšel titul Tajemství hradu.

Tino T-Rex, Miki, teta Úla a tatínek se spolu s badatelskou autolodí vydávají na výlet na hrad Medvědí skála. Tentokrát nemají žádné dobrodružství v plánu, právě naopak, tatínek si chce užít dovolenou ve středověkém prostředí, v době udatných rytířů a spanilých dam. Jenomže už při příjezdu je jasné, že nic nepůjde tak, jak bylo původně v plánu: z věže na ně někdo střílí katapultem, a navíc je na prohlídce také Gregor, protivný spolužák hlavních hrdinů. Prostředí pro zápletku už je takřka dokonalé. Když se Gregor ztratí, tatínek a pán hradu se ho vydávají hledat. Nikdo však netuší, kde by mohl být, a pomoc je jediná – teta Úla se s Miki a Tinem vydává do minulosti, aby společnými silami odhalili tajemství Medvědí skály a mohli pak zachránit všechny ztracené. Aby to však nebylo až tak jednoduché, je potřeba ještě připočítat legendu, která příběh poměrně oživí, přestože takových vyprávěnek při návštěvách hradů a zámků člověk slyší nepočítaně.

Samotné dvě děti, jako jsou Miki a Tino, by jen sotva zvládly vyřešit některé záhady, které na ně v ději čekají. Možná právě proto je doprovází teta Úla – nadšená konstruktérka a vynálezkyně, která sestavila badatelskou autoloď Kolumba. V každém dílu série se dočká nějakého vylepšení, aby byla práce hlavních hrdinů co nejvíce usnadněna. Hlavní a bezesporu také nejdůležitější vlastností tohoto vozítka je možnost přenést svoji posádku na určitou dobu do minulosti. Tehdy se začínají objevovat další, pochopitelně vymyšlené, postavy z dané epochy. Sourozenci Tino a Miki mezi ně sice zapadnou, ale komunikaci jim stěžují úplně jiné znalosti, než jaké by v minulosti potřebovali.

Obdobný problém by však mohli mít také čtenáři, a právě tehdy ke slovu přicházejí ilustrátoři Jan Birck a Norbert Maier. Některé z jejich obrázků se zdají být až příliš moderní a skoro by se dalo říct, že se k příběhu nehodí, na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že kniha vypráví o cestování v čase a pak jim lze odpustit mnohem víc. Svůj um však prokazují také v poznámkách, které mají za úkol dětským čtenářům vysvětlit, co to bylo podsebití nebo jak fungovalo mluvící zařízení.

Spokojení nakonec mohou být všichni – jak děti, tak rodiče. Co je lepší než nenásilná forma vzdělání v průběhu čtení dobrodružného příběhu?

Ukázka z knihy:

„Takové zařízení měli na mnoha hradech. Vrhali jimi těžké balvany na vetřelce, kteří se snažili hrad dobýt.“
Teta Úla se vydala podél hradního příkopu k padacímu mostu. Tino vykročil hned za ní, nespouštěl ovšem katapult z očí.
Miki se zachichotala. „Myslíš si, že tam nahoře stojí rytíři a chystají se na tebe pálit z katapultu, protože jim naháníš strach?“
(BREZINA, Thomas. Tajemství hradu. Praha: Fragment, 2013. s. 15.)

Knihu Tajemství hradu vydalo nakladatelství Fragment