Pohádky o víle Amálce

• 

Recenze

Vytvořeno 12. 10. 2013 3:00

Autor: Jitka Libigerová

V edici Ahoj děti – Dobrou noc v nakladatelství Albatros vyšla Václavu Čtvrtkovi pohádková kniha Říkání o víle Amálce. Jaká dobrodružství zažije víla Amálka v lesním království? To vám napoví kniha plná kouzelných příběhů.

To jednou byla na lesním paloučku mlha, zasvitlo do ní slunce a maličko zafoukal vítr. V mlze se hnulo a vzdychlo. A stojí tu jemná panenka. Stojí na paloučku v šatech lehkých jako pára a diví se, kde se tu vlastně vzala. A zamyšlená je. „Vždyť ani nevím, jak se jmenuju,“ špitá si. „A co,“ povídá nakonec, „budu si říkat víla Amálka.“ Bylo odtamtud jen dvanáct kroků ke studánce. Amálka k ní dotančila po špičičkách trávy a sklonila se nad vodou. Voda je věrné zrcátko. Amálka se rozhlédla, jestli ji někdo neuslyší, a tiše vykřikla: „Jé, to jsem hezká!“
(Čtvrtek, Václav: Říkání o víle Amálce. Albatros, Praha 2013)

Víla Amálka je velmi pilná a pracovitá. Často má mnoho práce. Kupříkladu když kvetou borovice, musí se lesní víla starat, aby se zlatě prášilo ze stromu na strom. Víly jsou jemné jako kvítek, ale za každé situace si vědí rady. Také Amálka je velmi moudrá a rozumná.

Bylo větrno a vítr rozhazoval zlatý prášek po pasekách. Už zrála jablíčka na pláňkách v lesích. Ten čas je pro víly velmi důležitý, neboť víla, která nevypije šťávu z jablíčka napůl uzrálého, ta až do příštích jablek klopýtá při tanci. Amálka vzala koflík z žaludového kalíšku a šla hledat jablíčko. K pláňce ji zavedla sojka, která každý rok vychovává jablíčko pro víly, ale Amálka je první, jež přišla.

Jablíčko však viselo moc vysoko. Amálka na něj nedosáhla. Vtom přišli dva ježci a dupali jako vojáci. Když vyslechli Amálku, rozběhl se ježek a vrazil do pláňky. Jablíčko spadlo Amálce do dlaní. Ale nevěděla, jak z něj dostane šťávu. Tu jí pomohla paní ježková. Vrazila do jablíčka pichlák a z jablíčka se hned čepovala šťáva. Amálka si natočila plný koflík, vypila ho a oddechla si. Teď z ní bude až do příštích jablek parádní tanečnice.

Ježek s ježkovou pospíchali dál. Ušli sotva kousek a ježkovi se na cestě na kameni podvrátila noha a tlápl rovnou ježkové do pichláků. Převalil se a bolestí nemohl dál. Ježková šla pro pomoc za Amálkou. „Když šlápne ježek na ježka, to je opravdu neštěstí!“ lekla se Amálka. Amálka dala ježkovi čichnout k pravé bylině, ale neulevilo se mu.

Vše sledoval měsíček, který právě vyšel na nebi. Sklouzl se až dolů po nebeské skluzavce a řekl: „Ježek má v tlapce moc velikou horkost.“ Podržel v chladných měsíčních rukách ježkovi tlapku a maličko ji hladil. „To je lahoda,“ konstatoval ježek a byl vyléčený.

Kniha pohádkového vyprávění o malé půvabné víle, která všem pomáhá, je věnována Jarmile. Začtete se do příběhů o tom, jak potkala beránka Kudrnu, jak zatančila králi, jak si řekla mlynáři o čepici, jak přetancovala obra Hrompace či jak vyléčila obra a ohniváče a mnoho dalších příběhů, jež nepostrádají laskavý humor a dobré srdce.

V příbězích si děti rozvinou slovní zásobu o slůvka, která jsou jim zatím neznámá, například torba, kámen mutáček či tuřín. Díky půvabným ilustracím Václava Bedřicha si děti rozvinou také svoji fantazii. Říkání o víle Amálce známe rovněž z televizních večerníčků. Kniha je určena dětem od pěti let.

Knihu Říkání o víle Amálce vydalo nakladatelství Albatros