Kamarádka z jiné dimenze

• 

Recenze

Vytvořeno 1. 11. 2013 2:00

Autor: Lenka Martinková

Většina hororů české autorky Petry Neomillnerové je určena pro dospělé, takže překvapí, že v loňském roce v Albatrosu vydala knihu Amélie a tma s dětskými hrdiny v hlavní roli pro dětské čtenáře. A navíc řeší poměrně závažný problém.

 

Amélie je dvanáctiletá dívka, která neustále chodí v černém. Dokonce i kolo má černé a žije sama s matkou – operní pěvkyní – ve starém domě plném koček. Ráda by měla život jako ostatní, kdyby ovšem matka neměla takový strach ze světa za zdmi domu, ve kterém jako by se čas zastavil v 19. století. Přes to všechno jednou v noci na břehu Vltavy potká Markétu a skamarádí se s ní. Prozatím jediným problémem je, že nejsou ze stejné dimenze, ale brzy přicházejí další, mnohem závažnější problémy, k nimž se kamarádky musí postavit čelem – Markéta se má stěhovat, protože její rodina nedokáže zaplatit nájem a i Amélie by mohla přijít o střechu nad hlavou. Sice z poněkud jiného důvodu, ale osudy mají více než podobné.

Hlavní hrdinkou není jen Amélie, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale brzy se jí stává také Markéta. Váže je tajemství, kvůli kterému se Markéta zaplétá do sítě lží. Copak může své nejlepší kamarádce ve škole – Denise – říct, že s ní nemůže do čajovny, protože se kamarádí s duchem dívky utopené při povodních v roce 1860? Kdo by jí něco takového věřil? A navíc, vždyť by tím mohla poškodit samotnou Amélii. Jenomže ani lži nejsou ideální řešení, jak se vzápětí ukáže. Přátelství s duchy začíná být nebezpečné pro obě strany. Markétě jde o život – která dívka by se mohla v noci potloukat po Stromovce, aniž by nezaujala nebezpečného útočníka? A Amélie se spolu s matkou stává zajímavou atrakcí Markétiných spolužáků. Pro dívky to znamená jediné – na nějakou dobu by se měly přestat stýkat…

Kulis se v příběhu neobjevuje přespříliš. Právě naopak – Petra Neomillerová si vystačí se starým domem u Vltavy, Stromovkou a přilehlým okolím, k němuž spíš jakoby mimochodem přidává byt obývaný Markétou a její mámou pracující jako redaktorka. Až by se chtělo říct, že nejde o nic zvláštního nebo neobvyklého. Dokonce to svádí mluvit o knize jako o tuctovém duchařském příběhu pro děti, kterým však ani zdaleka není.

Protože jde o knihu pro děti, je samozřejmé, že bude obsahovat ilustrace. A je jich skutečně požehnaně. Nejen nespočet černých koček – které ovšem v tomto příběhu přinášejí štěstí, ale také nejeden obrázek znázorňující Améliinu nebo Markétinu rodinu. A jak vypadá Markétina tajná láska? Ani na ni ilustrátor Lubomír Kupčík nezapomněl. Jak by také mohl, když tento mladík je další z důležitých postav?

Svým způsobem jde o příběh takřka pohádkový. Přes všechny epizodky, které mu dávají pesimistický obsah, končí v podstatě happyendem. Nikde sice není řečeno, jak to ve skutečnosti je – závěr z určitého úhlu pohledu působí otevřeně, ale to už je dávno všechno jasné…

Ukázka z knihy:

„Markéta,“ odpoví ta holka, ale ruku mi nepodá.
„Je noc,“ řeknu, spíš jen abych něco řekla, „to tu obvykle nikdo není.“
„Ty tu jsi,“ namítne Markéta logicky.
„Já sem nemůžu ve dne.“ (…)
„Co se ti stalo?“
Markéta to nijak neupřesní, ale já vím, na co se ptá. Zvednu ruku před oči a skrz prsty se na ni podívám.
„Utopila jsem se,“ řeknu.
(Neomillerová, P.: Amélie a tma. Praha: Albatros 2012, s. 10.)

Knihu Amélie a tma vydalo nakladatelství Albatros