Goscinnyho jemný humor plný modřin

• 

Recenze

Vytvořeno 22. 11. 2013 2:00

Autor: Štěpán Cháb

Svět dětské fantazie je krásný. Stačí otočit prstenem a stane se to, co je potřeba, stačí se poprat s drakem a jeden získá půl království a ruku princezny k tomu, stačí si zavdat lok z kouzelného lektvaru a nepřátelé budou vylétávat deset metrů nad zem a s přiblblým výrazem a vyplazeným jazykem zase dopadávat zpátky. Reálný svět by měl vypadat přesně tak, jak je zpodobněn v dětské literatuře. Plný kouzel, humoru a lásky. Není potřeba hledat nic jiného. Jedním z podstatných milníků dětské literatury je komiksová postava Asterix. Malý Gal, jehož vývozním artiklem je štiplavý humor spojený z prostou agresí vůči Římanům. Na český trh se dostává další „kompendium“ Asterixova dobrodružství. Asterix XVII-XX, zatnuté pěsti má opět naleštěné a připravené na nějakou tu drzou bradu Římana.

 

Vezměme to popořádku. První ve frontě na holení je příběh Sídliště bohů, kde si Goscinny, zastoupený Asterixem, dělá nesmírnou legraci z tržního kapitalismu, který je, obrazem i slovem komiksu, mírně natvrdlý. Jeho běžnou měnou je rozeštvání prostých lidí proti sobě. Konkurence namísto prosté slušnosti a tam, kde vznikne konkurence, dočkáme se brzy podvodů, hádek a vyslovené nevraživosti. Goscinny vykreslil postavy příběhu tak krásným způsobem, vytvořil jejich natolik výstižnou karikaturu, že nelze, než zvednout ruce a prostým plácáním o sebe jimi vyvolat potlesk. Samozřejmě, že Asterix s veškerým kapitalismem vyběhne.

A dejme se do druhého příběhu. Caesarův vavřínový věnec. A situace se nám promíchává. Goscinny se vrhá do potupování nedotknutelnosti mocných, kteří si jako ta koťátka vrní na poduškách a užívají si své moci. Nedotknutelnost mocných v rukou všeho schopného Goscinnyho najednou přijde na buben. Jen pro to, aby si galští bojovníci pochutnali na divočákovi okořeněném bobkovým listem z věnce samotného Caesara, strhne se nesmírně humorné dobrodružství, kde houf vyhladovělých šelem hlady pozře sebe navzájem, protože vězni určení k sežrání vznášejí faktickou poznámku a námitku a nejdou se nechat sežrat. Bez Julka v roli diváka prostě nepůjdou a Julek se courá někde po světě a dobývá území. Což je zásah do plánů. Samozřejmě, že kanec bude správně vypečený a jeho chuť zpestří jemně zasmrádlý bobkový list z věnce samotného imperátora.

Nu, popoběhněme o kus dál. Příběh se jménem Věštec, v kterém si Goscinny posvítil na podvodné umění duchovní, věštecké misky, které musí být plné převážně libovým masem, aby věštec neměl tu možnost hladovět. Chudák malá chamtivá. Goscinny příběhem odkrývá šalebnost duchovních praktik, které skutečně většinou slouží jen k prostému obohacení údajným nadpřirozenem nadaných lidí. Jen ta chvíle, než osazenstvu docvakne, že šalebník je skutečně šalebníkem, ta může jednoho přijít na pěknou hrst zlaťáků s vyobrazením Julka. Věštec se samozřejmě dočká svého osudu, tedy pořádné rány do brady a několikametrového letu vstříc pádu na zem.

Nu a poslední z nabízeného. Asterix na Korsice. V tomto příběhu Goscinny opěvá vzájemnost obyčejných/neobyčejných lidí, kteří mají a musí spolupracovat a bránit se spolu proti samozvaným vládcům. Něžné pochopení skutečnosti, že pouze upřímné podání ruky je stvrzením úmluvy, nikoliv následně podávané pero na podpis smlouvy.

Může se zdát, že Goscinny měl za cíl, čtenáře k něčemu vést, dát mu vyšší myšlenky a mety, které lze plnit a zlepšovat tím svět. Ale nenechme se vysmát. S Asterixem se čtenář prakticky jen nesmírně pobaví, sem tam získá inspiraci pro ironickou poznámku či sžíravý vtip zamířený vůči opřilbenému vojclovi z pléměte římského. Všeliké přesahy do morálního úzu čtenáře jsou naznačovány natolik dovedně, že není třeba se znepokojovat, nadále čtenář zůstane nepolíben morálkou, protože veškeré všechno vyšší bude mistrně zamaskováno pěstí do brady. Což je prostě báječné. 

Knihu Asterix XVII-XX vydalo nakladatelství Egmont