Vzácná tygří princezna

• 

Recenze

Vytvořeno 8. 1. 2014 2:00

Autor: Jitka Libigerová

Nová kniha Evy Bešťákové – Princezna bílých tygrů nás zavede do džungle, kde se narodila malá Zorí. Jakmile se rozkoukala, maminka ji začala učit všemu, co musí umět každá správná tygřice, aby se jí v pralese pokojně žilo. Jednoho dne však bezstarostný čas tygřímu kotěti skončí. Co se přihodí, se dozvíte v pestré knize.

Příběh je zasazen do džungle, která je domovem pro malou princeznu Zorí, jejího bratříčka Šarka a jejich tygří maminku. Tygřice vysvětluje dětem tygří řečí, které rozumějí jen zvířata, že džungle jim dá obživu, ale je zároveň nebezpečná. Na mláďata mají totiž spadeno šelmy a hadi. Matka je učí, jak v této drsné přírodě mají přežít.

Zorí je v knize vykreslena jako šťastné tygří kotě. S ničím si nedělá starosti a obavy nechává na své mamince. Nemá strach z nebezpečí, zatím totiž žádné nepoznala. Avšak radostný čas dětství netrvá věčně.

Když se maminka vrátí z lovu, vyběhne za ní malý Šark, a to je jeho osudová chyba, protože ho i s jeho matkou chytnou lidé. Otázkou zůstává, zda tady dělají lidé dobrý skutek, nebo chtějí uškodit. To se dozvíte v knize. Zorí zůstává sama a musí bojovat o holý život. Avšak stojí při ní bůh Višnu, který má moc rád zvířata a dovede se do některých i převtělit.

Malá Zorí se potuluje džunglí, a když se s ní chce opice skamarádit, tak na ni vyděšená Zorí vycení zuby, zavrčí a sekne tlapkou do vzduchu proti ní. Její děda ji pokárá, co si myslela, že bude tygřice kamarádit s opicí. On je děda nejchytřejší z celého stáda a naučil počítat většinu opičí mládeže. Zorí tak sbírá první zkušenosti s okolním světem a začíná pomalu i sama lovit. Najde v sobě instinkt, který se objevuje ve chvíli, kdy se ozve neodbytný hlad. Příroda v ní probudila pocit, jaký poznala při setkání s opičkou vyzvědačkou. Byla to odvaha, která je tygrům vrozená a která bude i malé Zorí nezbytnou životní průvodkyní.

Na své cestě za svým osudem se tygřice seznamuje s želvou, která je v knize vylíčena jako moudré zvíře, které jí dá pár rad. Poznává také další přátele: ptáčka panenku černohlavou, slona Hoko a levhartici Ogalí. Její přátelé ji vysvětlí, že pochází ze vzácného rodu bílých tygrů, kteří se od ostatních liší bílou barvou srsti a modrou barvou očí. Zorí je nejspíše poslední bílá tygří princezna na celém světě.

„,Neber vážně pověry, Ogalí! Právě bílý tygr byl králem tygrů a džungle, to on byl v dávných dobách vládcem zvířat v celé Indii. A ne pro krutost či sílu, ale pro svou něžnou krásu a výjimečnost. Bílá srst a modrá barva očí ho předurčila, aby se stal vzácným druhem, a to všechno mu dala sama matka příroda! Tygří krása bohužel natolik upoutala bezohledné lovce, že ho pronásledovali a zabíjeli tak dlouho, až se jim během let podařilo jeho rod skoro vyhubit. A nebýt jednoho moudrého a statečného člověka, který se před mnoha desítkami let ujal posledního bílého tygra žijícího ve volné přírodě a vzal ho k sobě domů, aby ho ochránil, nepřišla by na svět ani malá Zorí.´“
(BEŠŤÁKOVÁ, Eva: Princezna bílých tygrů. Praha: Albatros, 2013. 61 s. ISBN 978-80-00-03104-0.)

Tak jako je bílá malá Zorí, tak se celé bílé mládě s modrýma očima narodí tygřici Taře z knihy Bílý tygr (Grada, 2013) od Lenky Rožnovské. A v zelené krajině bílá volá smrt. Matka malé Zorí se jí snaží ochránit, ale matka Tara z knihy Lenky Rožnovské odnáší své bílé mládě k okraji skály a snaží se v sobě poslechnout zákon přírody, zákon života a smrti. Matka svrhne mládě dolů ze skály, pak svého činu lituje. Mládě se však zachrání. Poté do osudu mláděte vstupuje člověk a zachraňuje ho. Co se stane v případě zásahu člověka v knize Princezna bílých tygrů, se nechte překvapit v knize.

Kniha Princezna bílých tygrů je dělena do patnácti kapitol. Knihou prostupují překrásné pestré ilustrace Dagmary Ježkové, které jí dodávají šmrnc. Příběh o malé tygří princezně je určen dětem od sedmi let.

Knihu Princezna bílých tygrů vydalo nakladatelství Albatros