
Večerníček v letošním roce slaví již padesát let. Po celé republice probíhají na jeho počest různé akce určené pro děti i jejich rodiče. Edice České televize se proto rozhodla vydat knihu nejlepších padesáti večerníčků. Jmenuje se Večerníčkův špalíček pohádek a pracoval na něm kolektiv autorů.
Večerníček se poprvé na obrazovkách objevil před padesáti lety. Vyrůstali na něm někteří naši prarodiče, určitě rodiče, v neposlední řadě my a případně už i naše děti. Každý večer ze své jednokolky rozhazuje psaníčka s nápisem Večerníček. Na začátku vždy děti pozdraví „Dobrý večer“ a po skončení pohádky jim popřeje „Dobrou noc“. Za to, že tento klučík v papírové čapce existuje, vděčíme výtvarníkovi Radku Pilařovi, režisérovi Václavu Bedřichovi a animátorovi Antonínu Burešovi.
Za tu dobu, co se na obrazovkách dětem ukazuje, představil již mnoho pohádek. Od hraných, přes animované, po ty, co se natáčejí se zvířátky. Pohádky mluvené i beze slov, pohádky s loutkami i lidmi. Každý si zajisté našel ten svůj oblíbený, na který s radostí a očekáváním čekal před televizí.
V pohádkovém špalíčku se nachází padesát různých příběhů. Najdeme zde pohádky, které se již řadí mezi klasiku, a rádi z nich používáme různé hlášky. Jsou to takoví veteráni jako Bob a Bobek – králíci z klobouku, Bubáci a Hastrmani nebo Jája a Pája. Na tyhle a mnoho dalších s oblibou zajisté zavzpomínají ti nejstarší. Ti, co si pamatují Večerníčkovy začátky. Mladší generace se zaradují, když uvidí pohádku Podivuhodná cesta ježka Aladina nebo vyprávění o Matyldě. A ti nejmladší se pak budou bavit u pohádek, jako jsou Žížaláci, Krysáci či Berta a Ufo.
Mezi mé oblíbené patří Příběhy včelích medvídků. Dobrodružství Čmeldy a Brumdy mě dokáží pobavit dodnes. Ať se dostali do jakékoliv šlamastiky, vždy se z ní dokázali dostat buď sami, nebo s pomocí nějakých přátel. Kromě toho je tato pohádka plná krásných chytlavých melodií a písní, které si s oblibou někdy zazpívám. Kdo by neznal: „Na políčku, v jetelíčku“.
Kniha je sestavená z komiksových příběhů a má děti nalákat k obrazovkám, ale i k jejich původním podobám - knížkám. Pokud tedy dětského čtenáře zaujme jedna z pohádek, není problém si přečíst celou knihu. Knižně nejprve vyšly příběhy jako Kubula a Kuba Kubikula, O chytré kmotře Lišce nebo Štuclinka a Zachumlánek. Na výběr je tedy toho dost.
Večerníček byl, je a doufám, že bude patřit k dětství a dospívání. Je to taková každodenní jistota. Může to být čas, kdy se sejde celá rodina a společně sleduje příběhy hlavních hrdinů, o kterých si pak následně může popovídat. A až jednou děti vyrostou, můžou tento zvyk přenést i do svých rodin.
Špalíček doporučuji všem, kteří mají Večerníčka v oblibě. A to si myslím, že je snad každé malé dítě. U čtení se můžou pobavit všichni. Zavzpomíná se na staré příhody, poznají se noví hrdinové a možná dojde i na další vyprávění, která se sledováním večerníčku nějak souvisí. Každý v sobě určitě nějakou tu vzpomínku nosí a rádi se s ní podělí s nejbližšími.
Kolektiv. Večerníčkův pohádkový špalíček. Praha: Edice ČT, 2015. ISBN 978-80-7404-154-9.