Recenze: Alexandra Salmela – Žirafí máma a jiné příšery

• 

Vytvořeno 8. 12. 2015 1:00

Autor: Tereza Zítková

Každý z nás je trochu jiný. Jeden malý, druhý velký, třetí hubený, čtvrtý při těle. Ten má rád jahody, onen zas čokoládu. Fakt, že jsme jedineční, z nás dělá výjimečné osobnosti, které jsou na světě vždy jen jednou. A za to se nemusíme stydět.

Velice zajímavou knížku Žirafí máma a jiné příšery napsala Alexandra Salmela, úžasnými ilustracemi ji pak doplnila Martina Matlovičová. V České republice knihu vydalo nakladatelství Albatros v roce 2015. 

Hlavními hrdiny krátkých pohádek jsou převážně děti. Každé z nic je jiné, ale přesto mají něco společného. Chtějí být šťastné, mít spokojené rodiče a touží po tom, aby bylo na světě dobře. Dospělí zde obvykle figurují v rolích ne moc lichotivých. Například v pohádce Princezna opice chtějí rodiče mít ze své dcery princeznu. Neustále jí pořizují nové a nové šaty, Adalmína musí hrát na loutnu, chodit na balet či do kurzu zírání do kouzelného zrcadla. Děvčátko ale netouží po ničem jiném, než ze sebe svléknout drahé garderoby a jít se houpat na stromy. Až poté rodiče poznají, že role, kterou své dceři přidělili, jí nesedí a že nejdůležitější je přeci to, aby byla šťastná a spokojená. 

Rodiče museli uznat, že je Adalmína mnohem lepší opice než princezna. A protože to byli skutečně starostliví rodiče, položili měkounký kufr pod strom místo žíněnky, aby se Adalmína nezranila, kdyby nešťastnou náhodou spadla anebo kdyby se pod ní zlomila větev. [1] 

Opravna dětí je pohádkou smutnou. Poukazuje na fakt, že někteří rodiče nejsou schopni vyrovnat se se skutečností, že jejich dítě není dokonalé, a tak by ho chtěli opravit. To ale v reálném životě nejde. V pohádce ale existuje opravna dětí, kam rodiče mohou svého potomka odvést a nechat si vyměnit díly, které se jim nelíbí. A tak může kluk dostat fotbalové nohy, děvče zas prsty klavíristky. Tímto aktem se ale ruší individualita osobnosti, a tak je jasné, že samotným dětem se to vůbec nelíbí. A rozhodnou se s tím něco udělat, jako hlavní hrdina Milouš. 

Milouš se zhluboka nadechl a vypochodoval za chameleoní holčičkou ven z Centrální opravny dětí sebevědomě jako paví princosuperman. Ale hned za rohem byl Milouš zase nedokonalý a sám sebou a klopýtal za Maryam na zastávku. [2] 

Kniha začíná a končí vyprávěním o žirafí a sloní mámě. Všechny příběhy spojují postavy v podobě různých oblud, zvláštních bytostí a příšer. Je to svět, kde dospělí hloupnou a děti jim musí ukázat tu správnou cestu. A i když jsou to příběhy bláznivé, legrační a plné dobrodružství, mají v sobě krásné poselství: „Každý jsme originál a nechtějme to měnit.“  I když je důležité udržovat kolektiv a budovat v dětech úctu k pravidlům a zákonům, je také podstatné neudusit v nich kreativitu a jejich osobnost. Nechtějme po nich příliš, ony samy nám ukážou, na co mají a co mají skutečně rády. 

Oceňuji, jak moc autorka naráží na problémy v dětském světě. Šikana, přehnané nároky rodičů, strach z něčeho nového a neznámého, bolest ze ztráty blízkého člověka. Vše je v pohádkách tak dokonale schované, že děti ani nepostřehnou, jak moc je důležité, aby tyto příběhy slyšely. Zároveň ale bláznivé ilustrace odlehčují vážnost témat a skvěle se doplňují s neuvěřitelnými příběhy. 

Nevím, jestli to děti ocení stejně jako dospělý čtenář, který bude své ratolesti předčítat, ale doufám, že ano. Věřím v to, že si z toho obě strany vezmou jen to dobré a pokud se jich některý z problémů týká, zkusí zapřemýšlet nad změnou. Protože co je hezčí, než úsměv na dětské tváři? 

[1][2]SALMELA, Alexandra. Žirafí máma a jiné příšery. Praha: Albatros, 2015. ISBN 978-80-00-03944-2, 96 s.