Recenze: Gertrude Landa – Nejkrásnější židovské pohádky a legendy

• 

Vytvořeno 23. 6. 2017 2:00

Autor: Radka Jakubíčková

Pohádka má své nezastupitelné místo v životě každého člověka od útlého dětství a lidstvo provází od prapočátků. Odráží způsob života národa a mezilidské vztahy. První písemné dokumenty pocházejí sice až ze středověku, avšak pohádka, jak víme, je spjata s ústní lidovou slovesností. Její historický vývoj tedy bezesporu sahá daleko hlouběji než písemné dokumenty. Každý národ má své typické pohádky a naopak jedna pohádka může mít různé národní varianty. Nejinak je tomu v knize Nejkrásnější židovské pohádky a legendy, jež převyprávěla anglická spisovatelka německého původu Gertrude Landa. Setkáme se tedy s židovskou verzí Popelky a vedle ní s biblickými postavami v netradičních příbězích.

 

Žánr legendy známe především jako oslavu života a umučení člověka bojujícího za křesťanskou víru, jenž je na základě příkladného života a zázraků po smrti svatořečen. V této knize je však slovo legenda použito spíše v přeneseném slova smyslu jako příběh o známé osobnosti (Alexandr Veliký, str. 297, Rabi Löw, str. 261). Charakteristické prvky jednotlivých žánrů se navzájem prolínají.

Některé z pohádek se přímo dotýkají dějin židovského národa, jinak nazývaného také Hebrejové nebo Izraelité, které sahají do 2. tisíciletí př. n. l., a tedy i národního náboženství - židovství. To se řídí se Tórou, kterou později převzali křesťané jako Starý zákon. A právě postavy z této části Svaté knihy jsou častými hrdiny židovských pohádek a legend. Vedle praotce Abrahama a jeho ženy Sáry se zde setkáme také například s Mojžíšem, Noemem, Davidem či Adamem. Kdo by však čekal typický příběh potopy světa či vyvedení izraelského lidu z egyptského zajetí, bude zklamán. Biblické postavy se v těchto pohádkách vyskytují v pozici hrdinů, kteří dětem, mládeži i dospělým čtenářům podají podobenství, jak rozeznat dobro od zla, což je hlavním účelem pohádek. Mojžíš je vykreslen jako dítě - plaváček, který svými činy fascinuje i děsí rádce faraona. Jeho nevinné dětské dovádění předjímá veliké věci, které později Mojžíš podle Bible učinil. Velmi překvapující je rovněž zápletka pojednávající o obru Ogovi a Noemově touze získat do Archy jednorožce. Prvního člověka - Adama - poznáme jako neúspěšného smírčího soudce mezi kočkou a psem.

Hlavním motivem židovských pohádek je stejně jako u všech ostatních pohádek kontrast dobrých a špatných vlastností a následný trest za ty špatné. Setkáváme se například s nestřídmým kupcem Abi Fressahem, který na svou nenasytnost krutě doplatil. Pyšného krále Agaga zase jeho pýcha dovedla k pokání, a dokonce se vzdal kralování a pomáhal potřebným. Naopak chudý a dobrotivý pasáček s hlavou v oblacích, jenž se stal nakonec králem, nebyl nikdo jiný než starozákonní král David.

Oblíbený zvířecí motiv nesmí chybět ani v židovských pohádkách. Čtenář je svědkem osobité teorie, proč se kočka a pes často nesnesou. Velmi častým zvířecím motivem je orel či jiný mohutný pták jako symbol osvícení ducha, povznesení se nad materiální hodnoty a daru vidění komplexního obrazu pravdy. Neméně často se v židovských pohádkách objevuje oblíbený jednorožec. Tak jako v evropské podobě pohádek, také zde zvířata mají nadlidské schopnosti a velmi často zasahují do děje úmyslně či náhodou, a tak děj radikálně mění (Kouzelný žabák, str. 269, Princezna z věže, str. 277).

Velmi pestré a lákavé je prostředí, ve kterém se pohádky odehrávají. Čtenář se ocitá ve skvostných palácích králů a faraonů nebo v honosných domech bohatých měšťanů, jindy zase na tržištích v Bagdádu, v perských růžových zahradách, na poušti v Egyptě, ale také v obyčejných chýších chudých lidí bez bližšího místního určení a v jedné pohádce samozřejmě i v Praze. Tato pestrá škála utváří dokonalý obraz života ve všech jeho podobách a odstínech.

Podobně jako v pohádkách jiných národů se zde objevují princezny, králové, čarodějové nebo prohnané lidské bytosti. Naopak minimálně jsou zastoupeny kouzelné předměty, jako je třeba kouzelný prsten, neviditelný plášť nebo kouzelnická hůlka, neboť tyto atributy jsou typické spíše pro autorskou pohádku. Kniha je napsána velmi svěžím stylem. Čtenář nemusí ovládat dějiny židovského národa, ale může příběhy vnímat jako tradiční pohádky s netradiční tematikou, kde dobro vítězí nad zlem. Naopak čtenář, který se zajímá o dějiny a Bibli, vidí v pohádkách, kde hlavní roli hrají starozákonní postavy, jemné náznaky biblických příběhů. Kniha je proto stejně vhodná nejen pro děti a mládež, ale i pro dospělé čtenáře.

Ukázka:
"Jak to jen udělat," řekl si pro sebe, "abych získal jednorožce, a jak ho dostat do archy?"
"Já ti, otče Noe, mohu jednorožce přivést," uslyšel hromový hlas. Když se ohlédl, spatřil obra Oga. "Musíš mi však slíbit, že mě také zachráníš před potopou."
"Zmiz!" vykřikl Noe. "Ty jsi démon, nejsi lidská bytost. S tebou já nesmím nic mít."
"Slituj se nade mnou," zavzlykal obr. "Podívej se, jak se mé tělo scvrkává. Kdysi jsem byl tak vysoký, že jsem mohl pít vodu z mraků a opékat ryby na slunci. Nebojím se, že bych utonul, ale bojím se, že zmizí všechna potrava a já zahynu hladem."
Noe se jen pousmál. Když však Og přivedl jednorožce, zvážněl. (str. 19 - 20)