Recenze: Stanislava Reschová – Dědictví barona von Popundekla

• 

Vytvořeno 15. 7. 2018 0:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Anna a Karamel jsou dva sympatičtí mladí lidé. Oba dva žijí celkem osaměle a oba mají tak trochu svůj vlastní svět. Proto když se potkají, skvěle si rozumí. Aby ne. Mají totiž společný a důležitý cíl – najít poklad barona von Popundekla.

 

Kniha pro čtenáře od devíti let s lákavým názvem Dědictví barona von Popundekla vyšla v nakladatelství Albatros. Její autorkou je Stanislava Reschová, která má na svém kontě několik dětských knížek, není v tomto žánru tudíž žádný začátečník. Ilustrace vytvořil Petr Korunka a musím ihned prozradit, že se mu velice podařily.
 

Reschová vymyslela velmi zajímavý příběh, jenž může oslovit kluky i holky, kteří rádi čtou napínavé a dobrodružné příběhy. Hlavní hrdinkou je Anna, mladá dívka, která se jednoho dne zatoulá do míst, kde nikdy nebyla. Narazí tam na podivný krámek a v něm na ještě podivnějšího prodavače. Prodavač a současně majitel krámku se jmenuje Kryštof Popundekl. K mému překvapení byl ihned velmi sdílný, pozval Annu k sobě domů a povyprávěl jí o tom, jak zdědil po svém strýci poklad, ale neví, kde ho hledat. Anna se samozřejmě nabídne, že mu pomůže toto velké tajemství vypátrat. 
 

Aby byl příběh dostatečně gendrově vyvážený, potká Anna jednoho dne Karamela, trochu opuštěného mladíka, se kterým se ihned spřátelí. Začnou po pokladu pátrat společně, a nejsou sami. Poklad hledá i profesor zdejší školy nebo třeba místní trafikant.
 

Zámek sám o sobě je velmi zajímavý. Vedle starožitností a podivných obrazů tam objevují skleník inspirovaný pravděpodobně příběhem filmu Adéla ještě nevečeřela a také tlustou kuchařku, která ráda vaří a peče, ale také očividně ráda jí.
 

Autorka dokázala v poměrně krátkém příběhu vymyslet plno zajímavých postav, míst, ale i zvratů. Zápletka je dobře promyšlená, napínavá a trochu detektivní. Časem si čtenář uvědomí, že hlavní postavy hledají mnohem více, než jen poklad. Ocitnou se v nebezpečí, navážou nové vztahy a přátelství, autorka do příběhu zkrátka dostala vše, co by měla dobrá kniha obsahovat. 
 

Přesto ji nemohu hodnotit zcela pozitivně. Četla se totiž velmi špatně a to i mně – dospělému čtenáři. Nedovedu si představit, jak se s tak krkolomným textem potýkají děti, které se sotva naučily číst. Slova jsou ve větách poskládány velmi nelogicky, takže se u čtení zadrháváte. Slova, která by logicky měla následovat, se vyskytují třeba na úplně jiném místě. Někde autorka vynechává úmyslně sloveso, ale nepoužije apostrof k rozdělení vět, takže věty vyzní neúplně. A navíc autorka používá velké množství cizích slov. To sice dělá úmyslně a některé z nich v textu vysvětluje, ale mnohé vysvětlené nejsou a nevěřím, že tak malým čtenářům něco řeknou. Spíš budou děti zmatené a nebudou vědět, v čem tkví vtip, který daná postava právě pronesla, když do své věty cizí slova vložila.
 

Pozitivně tedy hodnotím především nápad a zápletku a samozřejmě již zmíněné ilustrace, které jsou opravdu velmi pěkné. Dělají z knížky hodnotný kousek do dětské knihovničky a jistě povzbudí fantazii malých čtenářů.