Recenze: Vojtěch Matocha – Prašina

• 

Vytvořeno 25. 7. 2018 1:00

Autor: Štěpán Ledvinka

Neznámá pražská čtvrť Prašina, kde nefunguje elektřina ani mobilní sítě, se začne rozpínat. Jestli se najde někdo, kdo zachrání Prahu a snad i celý svět před Prašinou, se dozvíme ve stejnojmenném románu Vojtěcha Matochy, který vydává nakladatelství Paseka. Autorova prvotina má být dle anotace nakladatelství foglarovsky laděný, mimořádně napínavý příběh. To je velmi sebevědomé tvrzení, pojďme se tedy na knihu podívat blíž.

Prašina je literární prvotinou Vojtěcha Matochy. Lze ji zařadit do literárního žánru na pomezí dobrodružné a vědeckofantastické literatury pro děti a mládež. Knihu o 264 stránkách vydalo v roce 2018 nakladatelství Paseka a svými ilustracemi ji doplnil Karel Osoha.

Vzhledem k tomu, že jde o autorovu prvotinu, představme si blíže samotného autora. Vojtěch Matocha (1989) je absolventem Karlovy Univerzity, obor Matematické metody informační bezpečnosti, dnes se živí jako programátor. Tvůrčímu psaní se věnuje od studentských let na olomouckém gymnáziu. Se svými počiny se zúčastnil i několika literárních soutěží.

Co se redakčního zpracování týká, kniha na mě působila poněkud „levně“. Nedávno jsem měl také v ruce knihu pro děti, dokonce pro stejnou věkovou skupinu, ale vydanou v roce 1937. Papír, font i tisk mi u ní byly mnohem kvalitnější a oku více lahodící. Knížce by jistě slušela pěkná obálka, zejména, když je jinak pěkně ilustrovaná.

Prašina je dobrodružným románem pro mládež, jehož děj se odehrává ve smyšlené pražské čtvrti, která má svůj předobraz ve Foglarových Stínadlech, ostatně tak to uvádí anotace knihy. Autor se snaží navodit u čtenářů pocit tajemna popisem setmělých uliček, oprýskaných omítek domů, deště a noční plískanice. Pro rychlý spád využívá krátkých vět, které jdou jedna za druhou. Děj letí tak rychle, až jsem nestačil vnímat, co se odehrálo na předchozí stránce, a tak pro mě četba byla jen přítomností. Ostatně ani děj se příliš neopírá o události, které se odehrály v úvodu. A dlužno podotknout, že u mě nevyvolával ani otázky, co bude dál. Prostě jsem naskočil na vlnu a nechal se jí unášet až na samý konec. To se mi u foglarovek (ale ani jiných knih) nestávalo, zde jsem pořád musel mít na mysli, co se odehrálo o stránku dřív, navíc každá nová stránka mě uváděla v nejistotu, co se bude dít dál, vyvolávala otázky, jakým směrem se bude děj ubírat.

Autor používá jazykové prostředky, které budou současné mladé generaci blízké a srozumitelné. Vzhledem ke dnešní rychlé době, kdy jsme zaplavováni množstvím informací v rychlém sledu, bude asi i rychlý sled událostí teenagerům vyhovovat.

Autor v příběhu použil originální myšlenku, smyšlené tajuplné čtvrti, ve které nefungují moderní technologie založené na elektřině, je zajímavá a nevím, že by byla někde jinde takto použita. Tedy z mého pohledu se jedná o originální nápad. Zápletka sice originální není – „záporáci“ chtějí tajemství využít ke zpeněžení a parta adolescentů jim v tom musí zabránit, ale jde o klasický boj dobra se zlem, v tomto případě asi nikdo nic lepšího nevymyslí.

Vojtěch Matocha v příběhu nezapře, že je vzděláním, tělem i duší technický typ (a je to dobře, alespoň se nepouští do fantasmagořin), tuto svou orientaci v příběhu umně zúročí u tajemného vynálezu Hanuše Nápravníka.

Za sebe bych uvítal, kdyby byl děj více ukotven v minulosti, rozuměj daného příběhu, a napětí by vzbuzoval otázkami do budoucna.

Nebylo by správné nepřiznat, že kniha, příběh i ilustrace mě i přes uvedené výhrady bavily a přečtení rozhodně doporučuji.