Recenze: Kelly Barnhillová – Dívka, která upíjela měsíc

• 

Vytvořeno 7. 9. 2018 0:00

Autor: Tereza Zítková

Kniha Dívka, která upíjela měsíc autorky Kelly Barnhillové byla oceněna Cenou Johna Newberyho 2017 za nejvýznamnější knihu pro mládež a já musím říct, že si tuto cenu rozhodně zasloužila. Je plná kouzel, tajemství i nadpřirozených bytostí, které jistě zaujmou čtenáře, jenž bude s napětím sledovat vyprávění o tajemné dívce Luně a její babičce.

 

 

V Protektorátu se povídají různé příběhy o přilehlém lese a bažině. Ten, jemuž jeho obyvatelé bezmezně věří, je o čarodějnici, která čeká na jejich každoroční oběť. A jelikož jsou lidé Protektorátu velice důvěřiví, tento rituál bez větších problémů každý rok opakují. Rituál spočívá v tom, že se čarodějnici obětuje nejmladší narozené dítě toho daného roku.  Až jednoho dne se rozhodne jedna z matek nedat své dítě zadarmo. Rada jí ho přesto sebere a ona se ze svého žalu zblázní. A i když je zavřená ve věži, neustále doufá v to, že se jednoho dne se svou dcerkou setká. Samotná rada samozřejmě v žádnou čarodějnici nevěří. Myslí si, že novorozeně sežere nějaká divá zvěř. Oni ale chtějí ve svém obyvatelstvu udržovat strach a beznaděj. Tyto dva pocity jsou velice mocné a radní mohou bez problémů vládnout lidem, kteří jsou nešťastní a bez kousku naděje v sobě. A jelikož nemají žádné sny a touhy, poslouchají na slovo.

 

Čarodějnice Xan vůbec není zlá. Naopak se snaží svými kouzly pomáhat všem, kteří o to stojí. Každý rok čeká na novorozeně, které lidé z Protektorátu odloží na kraj lesa. Sama nechápe, proč jsou lidé tak krutí, že nechají bezbranného tvorečka napospas přírodě, ale neptá se a postará se o něj, jak nejlépe umí. Když je dítě připravené, vyhlédne mu milující rodinu v jednom z měst na druhé straně lesa a dítě jim daruje. Lidé z těchto měst berou tyto Hvězdné děti jako požehnání a čarodějnici za její skutky oslavují. 

 

Jednoho dne se ale i Xan zamiluje do právě zachráněného novorozeněte a rozhodne se nechat si ho. Dívka se ale v nestřežené chvíli napije hvězdného měsíčního svitu a tím do sebe vpraví velkou dávku magie. Xan se ji zpočátku snaží ukočírovat, ale jak je dívenka starší a starší, začíná na ni být čarodějnice krátká, a tak milou Lunu začaruje. Její kouzelná moc se má probudit až v jejích třinácti letech, kdy bude dost stará na to, aby se s kouzly naučila pracovat a neublížila sobě ani svému okolí.

 

Dívka, která upíjela měsíc je knihou tajemnou a velice milou. Příběh běží na několika frontách a tím dostává rychlejší spád. Čtenář sleduje dějovou linku Xan, její adoptované vnučky Luny a zároveň i vybraných obyvatel Protektorátu. Nakonec se vyprávění spojí ve vrcholném konci a čtenář prozře ve chvíli, kdy vše zapadne na své místo a postavám začnou dávat smysl věci dosud nepochopené. Líbila se mi myšlenka, že strach je vlastně mocný nástroj, kterým se dají ovládat davy. Když je člověk zlomený žalem, nemá žádnou energii pro boj a život, nechává s sebou vláčet a je mu vše jedno. Kdežto, když má chuť žít….

 

Pokud máte rádi fantasy, která je zároveň inteligentní a její postavy dávají smysl, jsou propracované a mají v příběhu své místo, sáhněte po této knize. Lunin příběh vás bude bavit a nepustí vás až do samého.

Rozhovor s autorkou naleznete zde.